A jak řekla, tak udělala. Nyní je jejímu tažení, přezdívanému největší tenisová senzace všech dob, patnáct let. Zázračné děvče ze Sibiře ve finále zničilo tehdejší majitelku šesti grandslamů a superfavoritku Serenu Williamsovou 6:1, 6:4.
„Nevím, co se dělo. Nepamatuju si, jak jsem zvítězila, jakou jsem měla taktiku... Prostě jsem jen hrála tenis. Byla jsem ve své vlastní bublině,“ popisovala Ruska.
Patnáct let tomu všemu je – a další wimbledonský talíř od té doby nezískala. Úspěch v roce 2019 by byl snad ještě větší senzací než to, co předvedla vévodovi z Kentu jako mladice bez bázně a hany. Blonďatá diva přezdívaná za svůj neměnný výraz Ledová královna je výsledkově u ledu. Její tělo ji vystavuje jednu stopku za druhou.
„Ale že by to byla největší výzva kariéry? Podívejte, náročné je, když jste teenagerka, máte v kapse pár set dolarů a netušíte, co přinese budoucnost,“ říká Šarapovová. „Nemáte nic, jenom sen. To je mnohem těžší než moje současná situace. Můžu si dělat, co se mi zlíbí.“
Přesto je hmatatelné, že by část slávy či majetku vyměnila za výhry. Do Wimbledonu přichází při příležitosti půlkulatého výročí své nejslavnější chvíle s chudičkou bilancí. Když na malém travnatém turnaji na Mallorce nejprve porazila Slovenku Kužmovou a pak dostala od Angelique Kerberové lekci 2:6, 3:6, šlo teprve o její devátý a desátý duel roku. Předtím naposledy nastoupila na konci ledna, vleklé patálie s ramenem musel vyřešit menší zákrok. Vynechala betonové svátky v Indian Wells a v Miami, nemohla na Roland Garros.
Královny v AngliiJak jsou na tom další exvítězky Wimbledonu Serena Williamsová (7 titulů) Venus Williamsová (5 titulů) Petra Kvitová (2 tituly) Angelique Kerberová (1 titul) Garbiňe Muguruzaová (1 titul) |
„Už je to nějaká doba, co jsem tyhle pocity zažila,“ radovala se po vítězném vstupu na Mallorce. „Tělo konečně zase mohlo do akce. Je pořád na čem pracovat, na druhou stranu někde začít musíte.“
Poté, co jí v dubnu 2017 povolili vrátit se po trestu za užívání meldonia, si postupně poranila stehno, předloktí a rameno. Vyhrála jediný turnaj (předloni v říjnu). Prožívá otupující kolotoč zdravotních potíží a comebacků, ale věří, že budoucnost napíše lepší příběhy: „Tenis má velkou výhodu – pořád je něco za rohem. Proces bývá dlouhý, je třeba radovat se i z malých pokroků. Naučila jsem se, že se věci bohužel nedějí tak rychle, jak by si člověk přál. Ale když se pak zadaří, je to neuvěřitelný pocit.“
Jako tehdy v All England Clubu.
„S přibývajícími lety jsou tyhle vzpomínky čím dál cennější,“ přiznává. „Začínám lépe chápat, čeho jsem ve Wimbledonu jako mladá holka dosáhla. Prožila jsem něco úžasného, ale teď je potřeba, abych to chtěla zažívat znovu. Abych byla dostatečně hladová.“
Protože takových je na okruhu dost – také díky odkazu velké wimbledonské senzace. Když sedmnáctiletá Američanka s ruskými kořeny Amanda Anisimovová letos došla do semifinále Roland Garros, netajila se: „Maria Šarapovová je můj idol, vzhlížela jsem k ní. Chci být tou, která po jejím vzoru jednou vyhraje grandslam jako teenagerka.“
Mládí, jak rychle mizíš... Šarapovová oslavila v dubnu 32. narozeniny jako žena, jež si může dovolit žít zcela podle svých přání a potřeb. Nikoli však jako elitní tenistka. „Ale pořád toho od sebe čekám hodně,“ tvrdí. Její osudový areál na okraji Londýna brzy ukáže, jak (ne)reálná tato očekávání jsou.
