Na tiskové konferenci vystřihla bleskový dialog poté, co dostala otázku na to, že v jedné pasáži duelu vyhrála devatenáct výměn za sebou.
Tázající: „To je vážně bezva.“
Šarapovová: „To je vážně bezva.“
Tázající: „Není to špatné.“
Šarapovová: „A ne moc časté.“
Tázající: „To tedy ne.“
Šarapovová: „Aspoň ne u mě.“
Tázající: „To jste řekla vy!“
Šarapovová se smíchem: „Ale vždyť já vím, jak to myslíte.“
Při stejné příležitosti si nemohla vybavit název knihy, kterou zrovna čte. Když jí jiný z žurnalistů pomohl, věnovala mu čokoládu: „Jsem v polovině, ale nevím, o čem to vlastně je. Líbilo se vám to? Vy jste to nečetl? Vy jste si ten název jen vygoogloval? Vy podvodníku! Wow! Ale ta čokoláda pořád platí.“
Ruská tenisová diva byla v dobrém rozmaru. Sice těsně neprošla do semifinále, když na prestižní akci podlehla ve třech setech Bertensové, ale pořád je to pro ni velký příslib lepších časů. Proto ty žerty.
Naděje je zase o něco blíž. „Vidím hodně věcí, které v takových zápasech musím zlepšit,“ pronesla po prohře s Bertensovou. „Beru si z toho pozitiva, ale zároveň jsem na sebe tvrdá. A čekám toho od sebe o něco víc. Takže zase zpátky do pracovního.“
Ve Španělsku vyhrála tři zápasy, což se jí letos povedlo jen na samém začátku roku v Šen-čenu, na turnaji mnohem nižší kvality i dotace.
Od chvíle, kdy se Šarapovová loni vrátila po trestu za užívání meldonia, na akci madridského kalibru (kategorie Premier Mandatory je v hierarchii hned za grandslamy) do čtvrtfinále ještě neprošla.
Pomalu vykračuje ze stínu. Evidentně se nevracela proto, aby brala startovné a posilovala svoji pozici reklamní ikony a celebrity. Touží dokázat, že její předchozí úspěchy nemají s dopingem nic společného.
A paradoxně ji nakopl i krach. Na rozpáleném Australian Open si sluníčka jižní polokoule příliš neužila, vypadla ve 3. kola. Cítila, že to takhle dál nejde – a když v Dauhá i v Indian Wells končila rovnou po jednom zápase, v březnu propustila kouče Sven Groenevelda. „Nebylo to snadné. Ale jak už jsem kdysi řekla: Na dobrou změnu není nikdy špatná doba. Doufám, že to povede k příznivým věcem.“ Klidně už brzy.
Šarapovová vyhrála všechny čtyři grandslamy, ale pouze dvakrát Roland Garros. Jak sladký revanš za to, že kdysi svůj pohyb na antuce připodobnila ke „krávě na ledě“.
Loni v Paříži ještě startovat nemohla, teď i přes dílčí příslib v Madridu prakticky jistě nebude mezi nasazenými. V „live žebříčku“ WTA jí náleží 40. místo.
Takže to bude šichta. Ale to jí ostatně nikdy nevadilo. Jakkoli pro jednou předvedla svoji nezvykle rozvernou tvář, zůstává dále tou Šarapovovou, která vždy kráčela k vrcholům po stezkách, které si sama vykolíkovala.
„Po Indian Wells jsem prostě musela něco udělat,“ popisuje. „A řekla bych, že takový přístup mi pomáhá. Musíte se na věci dívat s odstupem. V tak sobeckém sportu, jakým tenis je, musíte při rozhodování brát ohled hlavně sama na sebe. Pak to může skončit dobře.“
Tedy za předpokladu, že madridské povzbuzení rozjede něco ještě mnohem většího.