Všetíček na jeho přípravu dohlíží už třináct let. Zažil s ním časy v elitní desítce, ale i opakované zdravotní patálie. „Teď je zase vidět, že je schopen hrát vyrovnanou partii s hráčem první desítky a bavit tenisem nejen sám sebe, ale taky lidi kolem. Když jsem byl v šatně, všichni hráči mu skládali poklonu. Takové ocenění od soupeřů je nejvíc,“ řekl Všetíček.
Těší vás, že i v 37 letech dobíhá kraťasy, nezaostává za 29letým Murraym?
On měl vždycky tyhle schopnosti na vysoké úrovni. Ale musíme vidět, že má za sebou tři zápasy z kvalifikace, náročné turnaje v Madridu i Římě. Je strašně těžké, když Radek nemá čas na superkompenzaci a nemůže tělo zregenerovat. To je pro něj veliký handicap, ale bojuje. A je vidět, že chce. To je u hráče, který je tak zkušený, vlastnost, kterou má málo lidí. Radek ji má na vysoké úrovni, a proto tady dneska je.
Ukazuje se, že mu velké zápasy sedí?
Je to showman, potřebuje kulisu. Co víc si může přát, než dostat se jako kvalifikant do soutěže a na centrkurt. Pamatuju si, kolikrát jsme tady byli a na centrkurt se nedostali. Dneska už je to kolikrát o tom, že sám sobě a lidem nemusí nic dokazovat, trofejí má docela dost, tenisem získal všechno, co chtěl. Spíš je obdivuhodné, že ještě dneska je trpělivý a vytrvalý a dává příklad, že věk se v tenise dá posunout opravdu daleko, když se staráte o tělo. Teď dvakrát v kvalifikacích porazil Fritze, osmnáctiletého kluka, kterého mají v Americe za obrovský talent. On si na antuce hraje se soupeři jak kočka s myší, lidem se to líbí a bylo to vidět. Nebyl to monotónní zápas, výměny mají drajv. Já můžu být jedině spokojený.
Musí nyní makat víc než před pěti lety?
Neřekl bych. Tréninky jsme zkrátili a zintenzivnili. Dost se zabýváme regeneračními věcmi, které nejsou viditelné. Vždycky tam byla prevence, aby tělo fungovalo. Je to množina mnoha věcí, ať už jde o stravu, spánkový režim mezi tréninky. To se daří a Ráďa našel znovu motivaci, což se u hráčů jeho věku moc nevidí. Když jsme se připravovali na utkání, spal vedle mě v šatně Boris Becker. To je člověk z generace, kterou Radek ještě zažil a dneska už je viditelné, jak se kdo o tělo stará. Když tady vidíte pokulhávajícího Borise, který působí trošku jako troska, je to zvláštní. Radek se o tělo stará dlouhodobě a je to vidět.
Ale je to práce od osmi rána do osmi do večera, že?
Jasně. Každý to vidí. On má kamarádů, co se fotbalu, hokeje týká, dost. Když s nimi mluvím, tak ho mají za vzor v práci mimo kurt. Což potěší dvojnásobně.
Kam až se může posunovat věk tenistů?
Individuální sport je limitovaný tím, že si to hráč musí odehrát sám. Jarda Jágr může v hokeji vystřídat, schovat se, nějaký zápas nemusí hrát. Kdežto tady... Ráďa tu hraje ještě debla, dvě soutěže jako málokterý hráč. O to je to těžší. My jsme vždycky měli jako nějaký vzor Jonase Bjorkmana, který ho porazil v šestatřiceti ve Wimbledonu. Toho už nějakým způsobem překonal v tom věku. Teď už tam máme jenom Connorse, který v devětatřiceti letech udělal semifinále na US Open. To jsou takové rekordy, jako teď sbírá třeba Jarda Jágr. Každý se mu posmívá, že už je nejstarší, ale my to bereme spíš jako motivaci, že ještě budeme překonávat dál. Dneska jsou našimi vzory hráči, kteří vydrží co nejdéle.
Pomáhá Štěpánkovi, že do velkého tenisu vkročil později?
Dá se to tak říct. Byl tam méně opotřebovaný než hráči, kteří začínali dřív. Ale dávky, když vezmu posledních patnáct let, ty má v sobě. Opotřebovanost tam je velká. Ale je důležitá prevence a snaha se nakopnout i po těžkých operacích. To je zásluha i jeho vůle.
Co mu ještě prospívá?
Zakousl se. Trénink nám zatím nepřerušilo žádné zranění a on nabaluje dál. Motorické testy po zranění byly katastrofální, ale dnes je zpátky, kde byl. Jistě, člověk vydrží dva sety a pak mu to začíná trochu odpadat, což byl příklad utkání, které bylo včera. Ale znovu: je to strašně relativní. Věk člověk nezastaví a budeme dělat všechno pro to, abychom pár takových zápasů ještě mohli zažít. Antuka je, co se týče kondice, nejtěžší. Každý míč si člověk musí uhrát, musí se k tomu dostat. Co se týká pohybu, tak Radek obstál ve všem, byl z toho kvalitní zápas, který sledovalo spoustu lidí.
Je v nejlepší kondici za dlouhou dobu?
Určitě. Když to srovnám s dobou, kdy byl v elitní desítce, tak ukazatele jsou zhruba na stejné úrovni. Vnitřní pocit ho určitě katapultuje ještě výš. Zažil zranění, šel opravdu ze dna. Svaly byly atrofované, než člověk to tělo nahodil, tak to opravdu trvalo rok.
