Na góly má čuch jako málokdo v extralize. Když se Marek Vávra motá kolem brány, většinou je pro soupeře zle. Přes léto předává svůj střelecký apetit dětem na Floorball Rookie Campu v Králově Dvoře.
Jak zvládáte převtělení z hráče na trenéra?
Já se ani moc nepřevtěluju, protože i v průběhu kempu odjíždím trénovat s tatranským áčkem. Spíš tu působím v roli asistenta hlavního vedoucího. Snažím se radit dětem s individuálními věcmi.
Takže jste takový pozorovatel?
Neřekl bych, že sleduju trénink nějak zpovzdálí, ale přímo ho nevedu a jsem spíš takový poradce.
V čem děti nejvíc potřebují radu?
Jsou to základní věci. Děti si většinou přenášejí ze svých klubů některé špatné návyky - třeba jim opakujeme, aby měly hlavu nahoře a sledovaly spoluhráče, když mají míček na hokejce.
Znáte to i z vlastní zkušenosti?
Beru si příklad ze sebe, hlavně co se týká protahování. Jako dítě jsem to dost zanedbával a teď to občas pociťuju. Snažím se, aby děti nedělaly stejnou chybu jako já.
A naopak - snažíte se kopírovat některého vašeho trenéra z minulosti?
Ve starších žácích mě trénoval David Podhráský, který je tu také coby kouč. Rád na něj vzpomínám a vím, že správný přístup trenéra může dát dětem hodně i do budoucna. Jde o to jim poradit, ale nesmí to být za hranou striktního jednání.
Je pro vás Floorball Rookie Camp částečně relax? Můžete zapomenout na extraligu a užívat si bezprostřednosti dětí.
(usměje se) Relax to moc není. Musím říct, že jsem na kempu večer kolikrát víc unavený než po vlastním tréninku. Mám zodpovědnost a zároveň se snažím, aby všechno bylo perfektní. Je to daleko únavnější.
Mají k vám děti blízko?
Myslím, že se tu všichni trenéři snaží, aby byli spíš kamarádi hráčů. Ale tím, že já tu nejsem za hlavní postavu, snažím se je popichovat a hecovat.
Vyptávají se vás i na extraligu?
Samozřejmě, jsou zvědaví. A když přijede třeba Matěj Jendrišák, tak na něj míří otázky ještě víc.
