„Myslím, že nám pomohly využité přesilovky a gól Honzy Kourka na 8:5. Ten nás uklidnil. V závěru, když Ostrava snížila, jsme pořád měli náskok dvou branek a pohlídali jsme si to,“ komentoval Ďopan již sedmý letošní triumf, po němž Pardubicím nadále patří výtečné čtvrté místo v tabulce.
Nakolik se vám v tak divokém zápase dařilo plnit předzápasové pokyny koučů?
V první třetině dobře - tam jsme hráli to, co jsme chtěli. Ve druhé a třetí jsme od toho však totálně upustili. Chtěli jsme si dát co nejvíc gólů, neobraceli jsme hru přes beky a byli jsme strašně zbrklí.
Takže vás trenéři o druhé pauze v šatně „zpucovali“?
Tam ještě vítr úplně nebyl, jenom jsme si řekli, že musíme zapojovat ty obránce. Ale přišel v polovině poslední třetiny na střídačce, protože jsme to nedělali.
S Ostravou jste v předchozích sezonách mívali docela problémy, v roce 2015 domácí porážka s ní definitivně pohřbila vaše naděje na play-off. Cítili jste, že k vám její hráči letos mají s ohledem na podzimní výsledky Sokola mnohem větší respekt?
Soupeři určitě vnímají, že hrajeme dobře, mají informace od svých trenérů. Jsem přesvědčený, že nikdo nevyráží do Pardubic s tím, že si jede pro povinné body. Pokud jde o nás, jsme rozhodně o dost sebevědomější; kromě Chodova jsme s žádným týmem neprohráli větším rozdílem, drželi jsme se i s Mladou Boleslaví. Jsme delší dobu pospolu, chemie na palubovce je lepší. Jsme zase o něco vyhranější.
Do jaké míry je pro vás překvapením 4. příčka po 11 kolech?
Překvapení je to velké. Když si vzpomenu na předsezonní přípravu a turnaje Bohemia Trophy nebo Czech Open, kde se nám nevedlo... Nevypadalo to na dobrý start. Začalo nám to šlapat až těsně před sezonou a v jejím úvodu nám pak nahrály zápasy se slabšími soupeři, které jsme porazili (výhry v Ústí nad Labem a doma se Znojmem a s Českou Lípou). Ukázali jsme, že florbal umíme a že dokážeme hrát solidně i s favorizovanými protivníky.
Čím to, že má Sokol bez opor útoku Martina Zozuláka a Jakuba Buriana (oba dlouhodobě na marodce) paradoxně lepší výsledky než dříve? Může to být i tím, že se zbytek týmu za kanonýra Zozuláka nemůže „schovávat“ a čekat, co předvede?
To ne. Kdyby Zozka hrál, nějak by se to s tou současnou formou mužstva skloubilo a byli bychom ještě lepší. Teď je pro nás ohromně důležitý hlavně v taktické přípravě. Má spoustu zkušeností z Chodova, za který hrál, a z reprezentace. Na trénincích pak vytváří správnou atmosféru, aby byly náležitě vyhecované. Tohle je úplně jinačí než dřív.
Je pro vás nynější sezona nejpovedenější i z osobního pohledu?
Asi jo. Ale je to podpořené tím, že to jde celému týmu. K bodům mi hodně přispívají přesilovky, kde hraju na Zozkově místě.
V tuhle chvíli máte již desetibodový náskok na devátou Českou Lípu. Posunula se někam výš tradiční klubová ambice proniknout konečně do play-off?
Už nepřemýšlíme nad tím, že je nutné bezpodmínečně zvládnout třeba příští čtyři zápasy, abychom se do něj měli šanci dostat. Snažíme se vyhrát každé utkání, body sbíráme i se silnými. Jestli budeme do Vánoc takhle pokračovat, je pravděpodobné, že v play-off budeme.
