O chodbu ve washingtonské hale Verizon Center se opírá Marcin Gortat: 211 centimetrů, 109 kilogramů, zarostlá tvář a na jinak pečlivě oholené hlavě nedbale naražený kulich. Jediný Polák v basketbalové NBA, který se stará o jediného Čecha - Tomáše Satoranského.
V lize, která počet cizinců na poměry globalizovaného světa stále ještě dost filtruje, je takové spojení ze střední Evropy velmi vzácné. 32letý Gortat, ve své vlasti hrající legenda, kroutí v zámoří desátý ročník, Satoranský cestu začíná.
Fotogalerie |
A jsou si blízko. Velmi blízko.
„Můj úkol je pomoci mu nacházet odpovědi. Cítím, že to jako zkušený hráč, a navíc Polák musím dělat. Je to můj kluk,“ říká Gortat.
Tím spíš, že s jedním Čechem to nevyšlo. Za chvíli totiž pronese: „Kdybych tu s Janem Veselým hrál od začátku, v NBA ho udržím. To se s vámi vsadím.“
Proč Veselý skončil...
Jen čtyři Češi slavnou ligu okusili, po Jiřím Zídkovi a Jiřím Welschovi byl dlouhán Veselý třetí a jeho kamarád Satoranský je aktuálně poslední. Duo V+S shodně začalo ve Washingtonu. Veselý, byť šestka draftu, nevydržel. Satoranský úvodní ročník odstartoval nad očekávání, pak trávil měsíc mučivým čekáním na byť jedinou minutu.
Ne, není to lehký byznys.
Gortat ví své.
„Každý chce hrát. Každý! Já mám za sebou deset let a jsem naštvaný, když nehraju třicet minut. Musíte denně přesvědčovat, že jste lepší než ten, kdo sedí vedle vás,“ líčí a rozvášní se: „Mám přijít v sedm ráno? Budu v hale v 6.55. Když tu vy budete dřív, dorazím druhý den v 6.30. Vystřelíte pětkrát? Já šestkrát. Někdo zvedne v benchpressu sto kilo? Tak já sto padesát. To je NBA.“
Veselý to u Wizards neustál. S Gortatem se potkali jen na pár měsíců, přesto o něm Polák říká: „Byl to dar s ním hrát. Skvělý kluk i sportovec, velká osobnost. Ujal se mě, dělal mi průvodce, ukázal mi řadu míst. Bavili jsme se o všem, strávili spolu spoustu času.“
Jenže hlavní město Ameriky Veselému nesedlo. Byl to oboustranně nepovedený vztah. Gortat logicky nevytahuje detaily, v tom ctí klub i kamaráda. „Nikdy neměl skutečnou pozici, nedostal šanci se rozvinout. Ale zároveň neudělal ten klíčový krok směrem dopředu,“ říká. „Problémy byly rozděleny rovnocenně. Na hráče, klub a trenéra.“
Gortat věří, že by mu mohl pomoci mnohem víc, pokud by dostal čas: „Vedl bych ho, pracovali bychom spolu, hráli víc jeden na jednoho.“
Stalo se, je to pryč. Nyní má nového Čecha. Ještě slibnějšího.
... a proč by Satoranský neměl
Satoranský nepřišel jako „ušák“, nýbrž jako hráč Barcelony. V angličtině je jistý a silný, což Gortat považuje za klíčové: „Kdo neumí, do roka dvou jde automaticky z ligy. Nejde se nebavit v šatně, restauraci, baru. Dostanete pocítit: Hej, jsi v mém týmu, ale vůbec tě neznám.“
Ale pak je tu ten hlavní jazyk: basketbalu. Tak jiný. „Rozdílná terminologie, rozdílná komunikace, jiná pravidla. Musíte se učit,“ říká Polák.
Je to dávno, co takto do NBA dorazil on. Ale zapamatoval si, že mužům v kolonce „rookie“ se odpustí leccos - pak už nic.
Satoranský si buduje důvěru, poznává a je poznáván. A když Gortat může, pomůže. „Já přišel z Německa, on jako lídr Barcelony. Tady občas nehraje vůbec. To je těžké, tvrdé,“ chápe, proč jeho českého parťáka občas tíží chmury. „Mluvím s ním denně. Pořád jsme spolu. Musí pokračovat v tom, co dělá, tvrdě maká. Veškerý vztek si může vybít na mně,“ zasměje se.
Pro donuty nemusíš, kámo
Pozoroval, jak je Satoranský před prvním duelem... „Nervózní? To ne, spíš napjatý. Nemohl se dočkat, až to zkusí. Navíc jsme brzo hráli proti Clevelandu a my mu řekli: Chlapče, jdeš bránit LeBrona Jamese. Nejlepšího hráče světa!“
Nejen Gortat cítí, že nejde o fádního, obyčejného nováčka - není psáno, že se díky tomu Čech udrží v NBA, ale přece jen přišel v jiné roli než klasický basketbalový teenager.
„Ostatní nováčci to mají těžší. Je trochu starý, abychom ho posílali pro donuty, nemůžeme mu dělat kdejaký žertík. Ostatní mají na kontě nulu, on má na účtu několik nul na konci,“ baví se Polák.
Tomáš Satoranský z Washingtonu donáší míč do koše Atlanty. Sledují z Kris Humphries (vlevo) i Mike Dunleavy.
Každý úsměv byl v krizovém období pro Satoranského přínosem. Žádná procházka to nebude ani nyní, znovu ze svých zkušeností hovoří Gortat: „Další výzvou je hrát sto zápasů za sezonu - v NBA, přípravě, snad v play-off. Reprezentace obnáší dalších patnáct. Nejde válčit na dvou frontách, musí se rozhodnout. I to bude hodně těžké.“
Lehčí naopak - držíme-li se srovnání s Veselým - jsou podmínky v klubu. „Jsme lepší, hlavně ve struktuře,“ chválí Gortat posun Wizards. „Ale nesrovnávejme ty dva. Jeden je pivot, jeden rozehrávač. Kompletně jiní hráči. Navíc je tu důvod, proč se Tomáše snažil Washington každým rokem dostat z Barcelony sem. Chtěli ho. Že by po roce řekli, že je k ničemu a nechali jej jít jeho cestou? To se nestane.“
A on sám, s garancí plamenného výrazu, palby slov a výhružné figury, pro to udělá maximum.
