Byla jste se v Dauhá proběhnout?
Běžela jsem asi devět kilometrů po cestičce kolem zálivu. První dva kilometry se zdálo, že to nebude tak hrozný, ale pak to na mě pomalu začalo dopadávat. Bude to boj, nebude to zadarmo.
Od moře žádný svěží větřík nepřicházel?
Ne, spíš naopak. Až jsem si říkala, že je to další faktor, který může hrát proti, ale s tím se holt musí počítat.
Uvědomujete si, že jste poprvé na mistrovství světa?
Myslím, že to na mě dolehne až potom. Zatím mi to moc nepřijde. V hlavě mám hlavně závod.
Kdyby vám někdo před rokem řekl, že budete závodit na mistrovství světa, co byste si pomyslela?
Asi bych se dobře pobavila. Určitě mě to nenapadlo.
Kdy jste si to začala připouštět?
Asi loni po pražským maratonu, když se mi začali ozývat trenéři, abych se do tréninku trochu víc opřela, že by mi s tím pomohli. Že když se tomu dá systém, budu se moct zlepšit. Po Keni už se mi myšlenky začaly pomalu přesouvat k vyšším cílům.
MS v Dauhá: den prvníSledujte od 15.30 hodin podrobnou online reportáž. |
Takže soustředění v Keni bylo pro další rozvoj významné.
Určitě, bylo to moje první vysokohorské soustředění, hlavně jsem tam byla mezi kvalitními běžci a trenéry. Určitě mě to hodně posunulo. I do života.
V čem přesně?
Tím jejich životním stylem, jak si žijí, mají jiné hodnoty. Třeba děti, když jsme byli na návštěvě školy, tak měly radost i z pouhého bonbonu. To se mi líbilo.
Maraton se kvůli vedru a vlhkosti poběží až o půlnoci. Dokonce proběhly i zprávy o posunu, nebo přeložení na jiný den.
Psal mi to jeden známý, že se o tom uvažuje, ale doufám, že k tomu nedojde. Trénovala jsem na to. Ať to už stojí, co to stojí, chtěla bych se závodu na mistrovství světa zúčastnit.
Budete využívat nějaké ochlazovací prvky?
Vzpomínám si, že jsem ve velkém vedru běžela Olomoucký půlmaraton a hrozně mi pomohlo, že tam bylo spousta houbiček nasáklých vodou, občas na nás stříkali i takový vodní poprašek.
Jak jste se na půlnoční start připravovala? Chodila jste běhat večer?
Jenom ve středu jsem šla hodně pozdě, ale jindy to nebylo moc reálné. V Livignu na soustředění nešlo běhat po nocích sama. Ale tělo se na závod podvědomě připravuje a nedovolí mi usnout dřív ve dvě hodiny.
Poznáte vy sama moment, kdy se dostanete za hranu vyčerpání?
Taková krize na mě ještě nepřišla. Těžko říct, jak by to vypadalo v zápalu boje. Musím jen doufat, že na mě žádná zlá chvilka nepřijde.
Máte před startem obavy?
Určité obavy mám, ale nepřipouštím si to. Nechávám to na tom okamžiku.
