Kdy vyjde kniha i o vás?
Už jsem ji přece napsala.
V Česku?
To ne, vyšla v roce 1988 v Americe a v Anglii. Jmenovala se Hana. Teď bych ji mohla doplnit a vydat i tady, co? To možná není špatný nápad.
Co jste v ní tehdy prozradila?
Všechno. Pak mě v Rudém právu odsuzovali, že jsem napsala, že na staré Spartě vypadaly šatny jako vojenské hangáry. Přesto vzpomínám na své dětství na Spartě jen v nejlepším. Ta léta z vás, v dobrém smyslu, udělala tvrdšího člověka.
Dnešní děti jsou měkčí?
Jsou. V Americe i u nás. Stačí jim, že si vydělají tenisem na hezké auto a končí kariéru. Proto tu není dost dobrých tenistů. Mne naopak mládí zocelilo. Ničeho jsem se pak nebála.
Ani komunistických politiků?
Neměla jsem s nimi velké problémy, snad jen před exhibicí v Chile, kam nám zakazovali vycestovat. Zato táta, kdykoliv jsem rodiče pozvala ven, dostával výjezdní doložku vždycky až den před odletem. Přiletěl za mnou a byl ještě vynervovaný.
Vy teď létáte do Česka často?
Zhruba dvakrát do roka. S dětmi jsem dorazila na Vánoce, chtěli jsme i na lyže do Harrachova. Bohužel, ten sníh už asi nenapadne.
Oč jiné bývaly vaše Vánoce v Americe?
Kapra tam neseženete, dělám řízek se salátem. A stromeček kupuju vždycky už koncem listopadu, děti mají hrozně rády, když stojí v pokoji co nejdřív.
| Hana Mandlíková Narozena 19. února 1962 v Praze, dcera olympionika Viléma Mandlíka, čtvrtého v běhu na 200 metrů na ME 1958. Tenisová profesionálka v letech 1978–1990. Čtyřnásobná grandslamová šampionka: z Australian Open 1980 a 1987, Roland Garros 1981, US Open 1985. Nejvýš na světovém žebříčku: 3. Další úspěchy: 27 turnajových vítězství, členka vítězného týmu ve Fed Cupu 1983–85, juniorská mistryně světa 1978, přijata do tenisové Síně slávy v roce 1995. Bilance za kariéru, dvouhra: 567 vítězství, 195 porážek. Čtyřhra: 253 vítězství, 104 porážek. Výdělky za kariéru: 3 340 959 dolarů. Trénovala Janu Novotnou, kterou přivedla k titulům z Wimbledonu 1998 a z Turnaje mistryň 1997. Společně žily v belgických Antverpách. Má české a australské občanství, dva roky byla v letech 1986–87 vdaná za Australana českého původu Jana Sedláka. Nyní žije ve floridském Delray Beach, poblíž rezidencí Novotné a Chris Evertové. Je matkou pětiletých dvojčat Elisabeth Hany a Marka Viléma. Jméno jejich otce nikdy neprozradila. „Zůstaneme přáteli, i když své děti nikdy neuvidí,“ řekla o něm kdysi. Na Floridě pečuje o děti s přítelkyní. |
Na Štědrý den se koupete v moři?
Kdepak. Na Floridě teď bylo jen 18 stupňů. To je pro místní zima, nosí kožichy.
Jak jde dětem tenis?
Hrají ho čtyřikrát týdně. Taky dělají fotbal, ten evropský, šut šut. Nijak šíleně zatím jejich sportování neprožívám, vždyť je jim pět a půl, to bych byla blázen. Ale hřeje mě u srdce, když je vidím na kurtu. Vždyť jsou moje krev.
Doporučíte jim jednou profesionální kariéru?
Ukážu jim cestu. Když se ve čtrnácti rozhodnou, že chtějí být někým jiným, ať jsou. Hlavně ať jsou čestní a dobří lidé.
Vy hrajete alespoň exhibice. Kdy naposledy?
Mix veteránů na US Open, přestože jsem si týden předtím vyvrtla kotník. Byla jsem ráda, že můžu po kurtu chodit. Zato na Floridě nemám na zápasy vůbec čas.
Co vás tam naplňuje? Podnikáte?
Ne, žádný byznys. Děti mě naplňují, normální život. Snažím se trávit s nimi hodně času venku, aby nebyly jako většina amerických dětí zavřeny u televize. Takový životní styl mi vadí. My vyrůstali jinak, lezli jsme po stromech, lítali po ulici.
Tak se vraťte do Čech.
Ne, děkuju. Loni jsem to zkoušela, nejde to. Tehdy jsem se dokonce rozhodovala, že budeme s dětmi natrvalo žít tady, ale po půl roce jsme se vrátili na Floridu. Nelíbily se mi v Česku některé věci a služby, ani to, jak se lidi chovají.
Jak?
Třeba prodavači a číšníci nejsou vůbec příjemní. To v Americe neexistuje. Taky jsem tu zkoušela něco dělat, pomoci Českému tenisovému svazu. Šla jsem za tím – jak se jmenuje? – panem Kaderkou, jestli o mě mají zájem. Jo, jo, byli nadšení. Jenže nakonec mi jeho podřízený oznámil, že požaduju moc peněz – a to nebyla pravda. Opravdu jsem chtěla přispět svými zkušenostmi. Jenže tak je to tu pořád. Někdo chce něco dělat, od srdce, a je zašlápnutý. I Martinu Navrátilovou přece nařkli, že přijela kvůli penězům. To je smutné.
Děti si tu aspoň zlepšily češtinu?
Jen trochu. Na Floridě chodí do anglické školky, je to těžké. Ale Mareček umí česky nadávat. Když jsme byli v Praze, jedno z prvních slov, které česky řekl, bylo „do pr...“. Ptám se ho: Co ses to naučil? A on: No to říkali ve školce.
Poznávají vás tu ještě neznámí lidé na ulici?
Víc než na Floridě. Tam mě někdo cizí pozná tak dvakrát do týdne, v Praze mnohem častěji. Až jsem se divila. Vždyť já už tak známá nejsem.
