Každý zápas týmu, v němž nastoupila její dcera, emotivně prožívala, křičela, rozhazovala rukama, při neproměněných šancích ukrývala tvář v dlaních.
"Florbalu fandím od doby, co dcera začínala hrát s klukama. Tehdy ještě nebyly ženské týmy," vypráví Jana Billá.
Na zápasy dokonce nosí i plyšového tygra v dresu své dcery s číslem 14. "Denisa už od osmi let miluje tyhle tygříky, takže je má ve všech možných velikostech. Tenhle na Pohár mistrů je úplně nový," vysvětluje maminka.
Z toho všeho je cítit, jak je na svou dceru pyšná. "Nevynechala jsem snad jediný zápas Denisy. Holky obětují florbalu strašně moc: volný čas i soukromí. Jen škoda, že veřejnost ženskou extraligu nebere moc v patrnost. Sehnat sponzora pro holky je hrozně těžké," říká Billá.
Na florbal přichází řeč i doma. "Denisa se mě ptá na postřehy ze hry. Za ty roky už florbalu trochu rozumím," usměje se Billá. Herbadent na Poháru mistrů nejprve sehrál smolný zápas se švédskými favoritkami z Djurgärdenu. Pražanky vedly už 5:1, ale nakonec prohrály 5:6.
Následnou snadnou výhrou 7:1 nad lotyšským Rubene si Herbadent zajistil postup do včerejšího semifinále, jenže tam bylo nad jeho síly finské Classic.
Pražanky se rozloučily s turnajem prohrou 3:5. "Je to velká škoda. Holky v minulosti skončily už dvakrát třetí a tentokrát si troufaly na finále," lituje Billá.
I tak není pochyb, že další zápas Herbadentu v lize si nenechá ujít.
