Máme dobrý tým, říká nový trenér prostějovských basketbalistů

Pozorně naslouchá každé otázce, a když pak odpovídá, tak se starostlivě ujišťuje, jestli správně vysvětlil svou myšlenku. Žádná velkolepá gesta, žádné výbuchy emocí. Takový je Ivica Mavrenski, nový trenér basketbalistů Prostějova. Svým projevem tak trochu nabourává zažité představy o vznětlivosti Srbů. "Nikdy jsem s tím neměl problém, ani jako hráč, ani jako trenér.

Ivica Mavrenski načíná v Prostějově své první trenérské zahraniční angažmá. | foto: ČTK

Člověk se musí umět ovládat, protože takové věci mohou velice negativně ovlivnit výsledek důležitého utkání," vysvětluje dvaačtyřicetiletý kouč, který v příští sezonu povede bronzový celek české ligy.

Jste k hráčům kamarádský, nebo naopak vládnete pevnou rukou?
Nerad bývám v kabině vládcem, radši jsem kamarádem. Ale určitý odstup si trenér od svých svěřenců přece jen musí udržet.

Proč jste se vlastně rozhodl pro odchod do Česka?
Dva roky jsem vedl Novi Sad, hráli jsme Adriatickou ligu, což je nesmírně kvalitní liga, mnohem silnější než jen samotná srbská liga. Ale když se mi ozval Prostějov, zapřemýšlel jsem, jestli nezkusit něco nového, a řekl jsem si: Proč ne? Proč nezkusit basket v kvalitním týmu v zahraničí?

Od vašeho jmenování uběhly dva měsíce. Jak zatím hodnotíte kvalitu Prostějova?
Jsem tady zatím jen týden, ale je pravda, že hráče už jsem i předtím viděl v záznamech zápasů. A jsem s nimi spokojený. Vytvořili jsme dobrý tým a jsem přesvědčený, že splníme hlavní cíl, postoupíme do ligového finále. Ale musíme teď hodně pracovat. Když je nový trenér, tak je nové skoro všechno. Nejprve musíme zapracovat na dobré obraně, ta je pro mě nejdůležitější.

V čem je hlavní rozdíl mezi českým a srbským basketbalem?
Jak víte, tak poslední roky má srbský národní tým velké problémy a už není tak dobrý jako v minulosti. Každopádně v Srbsku se trénuje mnohem víc než v Česku. Ani ne fyzička, ale hlavně samotné basketbalové přípravy je v Srbsku mnohem víc.

. Ivica Mavrenski

Nový kouč basketbalistů Prostějova se narodil 31. března 1966. Jeho kariéra byla dosud spojena se srbským týmem Vojvodina Novi Sad, kde dlouho působil jako rozehrávač.
S Crvenou Zvezdou Bělehrad získal během dvouletého působení dva ligové tituly.
Po skončení hráčské kariéry působil čtyři roky jako trenér juniorského týmu v týmu Vojvodina Srbija Gas Novi Sad, poslední dva roky už byl hlavním koučem prvoligového týmu.
V posledním roce získal s týmem páté místo v srbské lize a deváté místo v Adratické lize.

Taky je v srbské lize tolik cizinců jako v Matonni NBL?
Asi ne až tolik, ale i u nás v Sbrsku jich je opravdu hodně. Hlavně Američanů, stejně jako tady. Ale poslední sezonu jsem měl ve Vojvodině Novi Sad jen jednoho cizince, maďarského reprezentanta.

Nesnažil jste se přivést si nějakého hráče ze Srbska?
No, měl jsem vytipovaného jednoho podkošového Černohorce, kterého jsem trénoval poslední dvě sezony ve Vojvodině. Jenže se nepovedla dohoda mezi ním a Prostějovem.

V Adriatické lize jste se utkával i s chorvatským týmem KK Záhřeb, který bude soupeřem Prostějova v prvním kvalifikačním kole poháru EuroChallenge. Jaké si dáváte šance?
To nedokážu říct. Nejprve musím vytvořit silný tým v Prostějově, seznámit se se všemi hráči. Ale Záhřeb je každopádně velmi silný soupeř, čekám velice těžké zápasy. Vždyť Záhřeb loni vyhrál chorvatský pohár. Zkusíme vyhrát, ale bude to těžké.

Máte s sebou i rodinu?
Ne, jsem tady sám. Moje žena má totiž v Srbsku zaměstnání a musí se starat o naše dva syny. Jednomu je patnáct, ten hraje basketbal, druhému dvanáct a věnuje se fotbalu.

Zatím mluvíte s hráči anglicky.  Chcete se do budoucna naučit češtinu?
Rád bych se ji naučil. Je to sice těžký jazyk, ale zároveň má se srbštinou spoustu podobných slov. Mám nějaké české učebnice a hlavně se snažím češtinu poslouchat, to mi hodně pomáhá.

Už jste si našel české přátele?
Ano. Hlavně lidi z klubu a ty, co se kolem prostějovského basketbalu pohybují.