Oba špičkoví rozehrávači se několik let potkávali v Mattoni Národní basketbalové lize jako protivníci. Své týmy vedli do řady těžkých bitev a oba jsou výjimeční i tím, že je dokázali dovést až na vrchol. Whitfield se stal mistrem ligy dvakrát v řadě s Nymburkem, Czudek slavil mistrovské tituly s Brnem a později s Opavou. Výčet jeho domácích úspěchů je přitom samozřejmě mnohem delší, vždyť na na kontě má celkem sedm prvenství!
Také v reprezentačním družstvu patří k hráčům s nejstabilnější výkonností. Ať už byl hlavním trenérem Zdeněk Hummel, nebo je vládcem reprezentační střídačky Michal Ježdík, pozvánku na sraz elitního tuzemského výběru vždy adresovali i Petru Czudkovi. "Byly doby, kdy jsem kvůli škole musel reprezentaci odmítnout. Ale to už je opravdu hodně dávno," usmál se vždy dobře naladěný rozehrávač.
Reprezentačních akcí má za sebou nepočítaně. Přesto odmítá, že by šlo o rutinu. "Na všechny kluky se vždycky strašně těším. Navíc v současné době je to znovu něco jiného, neboť jsou tady skutečně ti nejlepší hráči, které může Česká republika nabídnout."
Czudek připojil ještě další, neméně zajímavý důvod, proč se těšil na reprezentační sraz. "Mohu se tu i v mém věku stále něco naučit. Vždyť člověk se má přece učit celý život."
V úterý začalo v nymburské hale druhé reprezentační soustředění před dodatečnou kvalifikací o postup na mistrovství Evropy. Czudek se na něm potkává i s Mauricem Whitfieldem, rozehrávačem mistrovského Nymburku. Americký basketalista získal před několika měsíci české občanství a to mu otevřelo dvířka do reprezentačního výběru České republiky.
"Maurice je obrovským hecířem. Dá tomu zase jinou dimenzi," říká Czudek o svém novém spoluhráči. Skutečnost, že jeho příchodem o poznání vzrostla konkurence na postu rozehrávače, kde je kromě nich i Jan Pavlík, nebere nijak tragicky. Naopak ji vítá.
"Myslím si, že jsem dostatečně chytrý na to, abych pochopil, že reprezentace není žádný zaopatřovací ústav. To znamená, že se kvalita hráčů na všech postech zlepšuje, což platí i pro pozici rozehrávače." Pro Whitfielda má jen slova chvály. "Dvakrát dotáhl Nymburk k titulu. Je výborný v individuálních činnostech a navíc je i super v kolektivu."
Dá se předpokládat, že příchodem nymburského playmakera se změní i Czudkova dlouholetá role. "Asi už má vůdčí role nebude taková, jako v minulosti. Nebudu hrát tolik minut," tuší prostějovský basketbalista. "Vím, že nemůžu hrát stejný počet minut až do smrti. Tým je třeba oživit i na rozehrávce a člověk to tak musí brát. Prostě jde o kolektivní sport a já jsem nepřijel kvůli minutám, ale abychom něčeho dosáhli."
Právě tato filozofie by měla reprezentaci vynést kýžený a dlouho očekávaný úspěch. "Každý by si měl uvědomit, že sám nikdo nikdy žádný úspěch nevystřílí," nabádá Czudek k týmovému pojetí. Zároveň věří, že stejně to cítí každý z jeho patnácti spoluhráčů.
"Doufám, že podobné problémy řešit nebudeme. Každý ví, že basketbal není tenis. I kdybych dal třicet bodů, nikde není psáno, že to týmu pomůže k vítězství. Věřím, že takhle k tomu přistoupíme všichni."
Trenér Michal Ježdík má na soupisce spoustu hráčů, kteří mají za sebou nepřeberné množství těžkých zápasů. V domácí lize, v Evropě či v reprezentaci. Czudek navíc říká: "Současný tým je podle mého názoru velmi dobře složený. Vidím v něm velký potenciál."
Je tedy reálné, že právě tento výběr se probojuje mezi evropskou smetánku a zahraje si na šampionátu v Srbsku a Černé Hoře? "Bylo by dobré něco pro český basket udělat. Aby všechno netáhly jen ženy, ale aby trochu zabrali i chlapi. Myslím si, že současný tým má na postup ze skupiny a pak už by to byla trochu i otázka štěstí."
Jenže v cestě na šampionát stojí Czudkovi a spol. ještě celá řada překážek. Přesněji řečeno čtyři. Nejprve dvě známé ve skupině A (Polsko a Estonsko) a v případě postupu dva vítězové zbývajících skupin. "Je škoda, že je to tak vypresované. Uspěje jen jeden tým z devíti," posteskl si muž, mezi jehož basketbalové klenoty patří především geniální přihrávky.
"Chtěl bych říci, že pokud by byl tento tým pohromadě již před rokem, tak bych stoprocentně věřil v naši účast na šampionátu. Teď bychom se nepřipravovali na dodatečnou kvalifikaci, ale na mistrovství Evropy!"
Ale dokud šance žije, je třeba se o ni poprat. To Czudek ze svých dlouholetých zkušeností velice dobře ví a hodlá se prát znovu. "Od mistrovství Evropy ve Francii v roce 1999 máme nejsilnější výběr. O tom jsem hluboce přesvědčen. A když se takový tým sejde, logicky chce dosáhnout co nejlepšího výsledku. Proto jsou naše cíle velké."
Česká hvězda z NBA Jiří Welsch, hráči z italské a francouzské ligy Bartoň (dnes již Španělsko) se Starostou a k nim nejlepší basketbalisté z Mattoni NBL. Ti všichni nyní pilují souhru na soustředění v Nymburku. "Nepopírám, že si rád zahraji s Jirkou Welschem, Ondrou Starostou, Lubošem Bartoněm i dalšími. Zároveň přiznávám, že je ve mě touha ještě něco dokázat."
Kam až by nás ona zmíněná touha po úspěchu mohla dovést? "Je zvláštní mluvit třeba o medaili, když vlastně ani ještě nejsme na šampionátu. Jenže dnešní basket v Evropě je tak vyrovnaný, že stát se může cokoliv. Ve Francii jsme také naprosto nečekaně porazili Litvu a Řecko! Navíc si přece musíme věřit."
Vskutku odvážná slova. K české povaze spíše pasují opatrné a alibistické fráze, než veřejně vyjádřená důvěra ve vlastní síly. Jenže na to Czudek nehledí. "Bylo by divné mluvit jen o tom, že se pokusíme postoupit ze skupiny, když máme takto kvalitní družstvo. Kdyby se nám to přeci jen nepodařilo, bylo by to pro mě osobně veliké zklamání."
Cíl je tedy jasný: Ze všech sil se poprat o účast na finálovém turnaji. "Člověk je více méně hamoun. Když je šance něco získat nebo vyhrát, tak toho chce dosáhnout. A je to vlastně dobře, protože právě to nás žene dál." V čem Czudek vidí největší sílu současné reprezentace? "Každý zřejmě řekne něco jiného, ale já bych řekl chuť. Cítím, že opravdu máme chuť něco dokázat a že se nám to může povést!"
