Jste nejlepší trenér v Česku, protože podle ankety prokázali vaši žáci za rok 2008 nejlepší zlepšení v hendikepu. Co musí člověk udělat, abyste ho učil?
To je komplikované. Momentálně u mě lidé čekají půl roku než se mi uvolní místo a můžu se jim věnovat. Musí prostě čekat než někdo vypadne.
A co pak takový hráč může od vás očekávat?
Mám zásadu: učit lidi golf co nejlépe, nic neošidit, protože chci, aby se ke mně vraceli a přivedli i své kamarády. Tím si zajistím práci, protože chci dělat trenéra ještě minimálně třicet let.
Přitom trénujete teprve pět let. Jak vás napadlo, že budete golfový kouč?
V roce 2003 jsem dělal caddieho Alexi Čejkovi na PGA Tour a téměř celý rok jsem sám netrénoval, protože Alex pořád hrál a já neměl vůbec čas. A když jsem se po roce vrátil, přišel jsem o výkonnost a už se nedokázal prosadit zpátky.
To muselo hodně mrzet.
Ze začátku ano, měl jsem i lehké psychické problémy. Přecijen jsem se předtím celý život věnoval tomu, abych byl co nejlepší hráč a prakticky ze dne na den jsem byl nucen skončit. Dobré dva roky trvalo než jsem se s tím vyrovnal, ale teď už to beru jako minulost a snažím se soustředit na kariéru trenéra. I jako trenér bych chtěl být co nejlepší. Jsem totiž hodně soutěživý.
Když vám tedy nevyšlo, že bude hrát, trenéřina byla jasná volba?
Ano, od nějakých dvanácti let jsem přesně věděl, co chci dělat. Věděl jsem, že kdyby se mi nepodařilo být profesionálním hráčem, budu trenérem.
Jak vlastně vzpomínáte na angažmá u Alexe Čejky, když vám ten rok prakticky zničil hráčskou kariéru?
Na druhou stranu to byla zkušenost k nezaplacení. Rok jsem sledoval zblízka nejlepší hráče světa nejen při hře.
Určitě jejich hru sledujete nadále. Ale zajímáte se i o práci ostatních koučů?
Samozřejmě. Každý trenér by se měl vzdělávat, to je základ. Nikdo není tak moudrý, aby věděl všechno.
Studujete třeba také psychologii?
Zajímám se o ní. Řekl bych, že mám začátečnické znalosti psychologie díky letům, kdy jsem aktivně hrál. Navíc mým cílem není vychovávat průměrné golfisty – samozřejmě, že je budu rád učit – ale mým snem je vychovat nejlepšího golfistu, kterého tahle země kdy měla. Proto se musím zabývat všemi částmi hry.
Máte teď nějakého žáka, který by mohl prorazit ve světě?
Ano, jmenuje se Jakub Svoboda a je velmi dobrý. Je mu patnáct a už má handicap 1. Teď si ho například vybral známý trenér Simon Holmes do své skupiny a jednou za čas mu bude předávat rady. Já však stále budu dohlížet na jeho vývoj.
Jak často jemu či jiným hráčům kontrolujete handicap?
Mě handicap moc nezajímá. Ani mě moc nezajímají výsledky na turnajích, ale spíš pocit, který má hráč při hře. Jak kvalitně trefuje míčky, jak se cítí na hřišti, jestli je spokojen se svou hrou. to jestli snižuje handicap je odměna pro člověka za tu snahu.
Kolik hodin denně se „snažíte“ vy v golfovém klubu?
Pracuji obvykle od sedmi do sedmi osmi hodin do večera.
Celý týden?
Ne. Od úterý do pátku. Jsou kolegové, kteří pracují i víc, ale já se chci o víkendech věnovat rodině.
Máte vůbec čas sám hrát?
Já prakticky hraju jen turnaje české profesionální tour. Jinak téměř vůbec.
A máte svého trenéra?
Ano. Mým trenérem je můj otec. A nikdy bych ho neměnil.
Jak často ho potřebujete?
Jako trenér a žák se setkáváme dvakrát třikrát do roka na turnajích. Když cítím, že něco není v pořádku, tak ho požádám, aby se na mě podíval a poradil mi.
To je komplikované. Momentálně u mě lidé čekají půl roku než se mi uvolní místo a můžu se jim věnovat. Musí prostě čekat než někdo vypadne.
A co pak takový hráč může od vás očekávat?
Mám zásadu: učit lidi golf co nejlépe, nic neošidit, protože chci, aby se ke mně vraceli a přivedli i své kamarády. Tím si zajistím práci, protože chci dělat trenéra ještě minimálně třicet let.
Přitom trénujete teprve pět let. Jak vás napadlo, že budete golfový kouč?
V roce 2003 jsem dělal caddieho Alexi Čejkovi na PGA Tour a téměř celý rok jsem sám netrénoval, protože Alex pořád hrál a já neměl vůbec čas. A když jsem se po roce vrátil, přišel jsem o výkonnost a už se nedokázal prosadit zpátky.
To muselo hodně mrzet.
Ze začátku ano, měl jsem i lehké psychické problémy. Přecijen jsem se předtím celý život věnoval tomu, abych byl co nejlepší hráč a prakticky ze dne na den jsem byl nucen skončit. Dobré dva roky trvalo než jsem se s tím vyrovnal, ale teď už to beru jako minulost a snažím se soustředit na kariéru trenéra. I jako trenér bych chtěl být co nejlepší. Jsem totiž hodně soutěživý.
Karel Skopový juniorNarodil se 23. srpna 1975 v Karlových Varech. |
Když vám tedy nevyšlo, že bude hrát, trenéřina byla jasná volba?
Ano, od nějakých dvanácti let jsem přesně věděl, co chci dělat. Věděl jsem, že kdyby se mi nepodařilo být profesionálním hráčem, budu trenérem.
Jak vlastně vzpomínáte na angažmá u Alexe Čejky, když vám ten rok prakticky zničil hráčskou kariéru?
Na druhou stranu to byla zkušenost k nezaplacení. Rok jsem sledoval zblízka nejlepší hráče světa nejen při hře.
Určitě jejich hru sledujete nadále. Ale zajímáte se i o práci ostatních koučů?
Samozřejmě. Každý trenér by se měl vzdělávat, to je základ. Nikdo není tak moudrý, aby věděl všechno.
Studujete třeba také psychologii?
Zajímám se o ní. Řekl bych, že mám začátečnické znalosti psychologie díky letům, kdy jsem aktivně hrál. Navíc mým cílem není vychovávat průměrné golfisty – samozřejmě, že je budu rád učit – ale mým snem je vychovat nejlepšího golfistu, kterého tahle země kdy měla. Proto se musím zabývat všemi částmi hry.
Máte teď nějakého žáka, který by mohl prorazit ve světě?
Ano, jmenuje se Jakub Svoboda a je velmi dobrý. Je mu patnáct a už má handicap 1. Teď si ho například vybral známý trenér Simon Holmes do své skupiny a jednou za čas mu bude předávat rady. Já však stále budu dohlížet na jeho vývoj.
Jak často jemu či jiným hráčům kontrolujete handicap?
Mě handicap moc nezajímá. Ani mě moc nezajímají výsledky na turnajích, ale spíš pocit, který má hráč při hře. Jak kvalitně trefuje míčky, jak se cítí na hřišti, jestli je spokojen se svou hrou. to jestli snižuje handicap je odměna pro člověka za tu snahu.
Kolik hodin denně se „snažíte“ vy v golfovém klubu?
Pracuji obvykle od sedmi do sedmi osmi hodin do večera.
Celý týden?
Ne. Od úterý do pátku. Jsou kolegové, kteří pracují i víc, ale já se chci o víkendech věnovat rodině.
Máte vůbec čas sám hrát?
Já prakticky hraju jen turnaje české profesionální tour. Jinak téměř vůbec.
A máte svého trenéra?
Ano. Mým trenérem je můj otec. A nikdy bych ho neměnil.
Jak často ho potřebujete?
Jako trenér a žák se setkáváme dvakrát třikrát do roka na turnajích. Když cítím, že něco není v pořádku, tak ho požádám, aby se na mě podíval a poradil mi.
