Před týdnem dokázal získat na mistrovství Evropy v krátkém bazénu kompletní sadu medailí. Na nejkratší prsařské trati zvítězil, dohmátl na setinu vteřiny stejně s dvojnásobným olympijským vítězem Fioravantim a světovým rekordmanem Warneckem. "Tím, že poprvé na takové akci byly tři zlaté zároveň, tento závod vstoupí do historii a můj výkon daleko víc vynikne, než kdybych vyhrál sám," říká s nadšením plavec. Startoval ve čtvrté dráze mezi těmito vděma velikány a zvládl to na výbornou. "Byl to pořádný nápor na psychiku," vzpomíná.
Sympatický mladý muž netouží být mediální hvězdou, celý jeho život je plavání. "Ještě se mohu zlepšovat, pořád mě to baví," usměje se a dodává: "Ne, chuť mě určitě nechybí." Do společnosti sportovní smetánky se dostal poprvé a byl z toho celý nesvůj. Stál sám u stolu, v ruce třetinku piva a v hlavě už spřádal plány na letní mistrovství světa ve Fukuoce. Když byl však někým osloven, rozzářily se mu oči a začal mluvit o svém sportu.
Jeho velkém vzorem byl Radek Beinhauer, před Málkem nejlepší český prsař. "Vždy jsem ho hrozně obdivoval. Když jsem začínal, nadělil mi ve finále mistrovství republiky na 200 metrů celý bazén." Nyní dal Málek na Beinhauera zapomenout, jeho výkony jsou o třídu lepší. "Toho, že jsem ho překonal, si nesmírně vážím," říká skromně.
Další Olympijské hry budou v roce 2004 v Aténách, to mu bude jednatřicet let, pro plavce téměř důchodový věk. Málek by však rád opět okusil olympijskou atmosféru: "Tři a půl roku je v plavání dlouhá doba, nejdůležitější je zdraví. A zdraví je i otázka psychiky, pokud sportovec má chuť a chce, jen tak nějaká bolest ho nezlomí," říká Málek a z jeho řeči je cítit, že odhodlání do dalších soubojů se světovou elitou mu rozhodně nechybí.
 Daniel Málek vybojoval pro Českou republiku historicky nejlepší umístění na olympijských hrách v plavání, když ve finále závodu na 100 m prsa obsadil páté místo v novém národním rekordu 1:01,50 minuty. |
