Drsný a ubíjející dvojboj ji tento týden čeká - za 5 dnů přes 5 tisíc kilometrů a k tomu 2 mistrovské závody. Jeden ve Skandinávii, jejím rodišti, druhý pak v Česku, jejím pravém domově.
Od svého okolí teď slýchá: Prosím tě, vždyť letíš, jedeš vlakem, autem, to bude hrozné! „Ale já si myslím, že na výkonu se to nijak neprojeví. Spíš se projeví aklimatizační krize ze soustředění v Itálii, ze kterého jsem se vrátila teprve v sobotu,“ naznačila.
Protože má mladá Češka s finskými kořeny pořád dvojí občanství, plánuje zvládnout oba atletické šampionáty. Dnes v 6 patnáctistovku v Kuopiu, v neděli ve 14:20 další běh ve Vítkovicích.
„Takhle s přeletem jsem ještě nikdy nezávodila, ale už hodněkrát jsem běžela v sobotu i v neděli, takže si myslím, že to nemůže být tak hrozné,“ dumala. „Zvlášť když je to jenom dvakrát 1500 metrů. Taky to mohla být dvakrát pětka, že? Cílem je hlavně dorazit do cíle zdravotně v pořádku.“
Už loni totiž studentka architektury podobně vražedný dvojstart absolvovala. A dopadl rozporuplně. Po návratu z Finska sice v Táboře dobyla na 5kilometrové distanci titul, ke kterému přidala osobní rekord, jenže s medailí si odnesla i bolístku.
V půlce závodu ji začalo píchat v plosce, ale to se ještě zakousla. Nic mě nebolí! přesvědčovala se. Musím doběhnout. „Jenže na poslední stovce jsem ucítila ránu. Přišlo mi, jako bych stoupla na kámen,“ popisovala. V bolestech dokulhala do cíle, brala zlato... „Ale co bylo pak, to už neumím říct slušně.“
Mäki praskla šlacha v chodidle. „Neudělám stejnou chybu podruhé,“ zařekla se. „Zvlášť, když se blíží Evropa. Ale věřím, že bude všechno OK.“
Táta Risto je Fin, máma Jana Češka, Kristiina se narodila před 22 lety v Seinäjoki, ale když jí byly tři, vyrazila rodina ze severu do Žďáru nad Sázavou. Na znamení vztahu k oběma zemím teď Mäki běhá se speciální ozdobou, před každým závodem si nasazuje barevné náušnice - do jednoho ucha tu s českou vlaječkou, do druhého finskou.
„Měli zájem, abych Finsko reprezentovala, ale prostě smůla. Rozhodla jsem se pro Česko,“ připomněla vytrvalkyně. „Ale v hokeji fandím Finům. A táta? Ten mě podporuje a do ničeho mě nenutil. Jen mi teď sepsal seznam, co všechno mám ve Finsku koupit. Kafe, protože jiné než finské nepije, a taky chtěl nějaké bonbony.“
