V porovnání s dotacemi elitních světových dostihů jde však o částku výrazně nižší. Koupit, živit a nechat trénovat dostihového koně je přitom drahou kratochvílí. Majitelé šampionů Velké pardubické proto nemohou říkat: Dostihy jsou pro nás výdělečný podnik.
"V podstatě je to pro všechny české majitele koníček," říká Tomáš Janda, přední expert na chov anglických plnokrevníků a šéf firmy Bloodstock. "Ziskových je v Česku tak 15 procent koní. Ale málokdo z majitelů má jen jednoho, spíš jich má třeba pět nebo deset. Zřídka se zadaří, aby dohromady byli ziskoví. A i když se vám povede natrefit na takovou Registanu, jste výděleční jen krátkodobě. Dlouhodobě, za nějakých 15 let už v plusu nejste."
Koupit koně lacino a pak na něm vydělat balík je snem všech majitelů. Opačné příklady jsou však nepoměrně častější. "Pro Velkou se zvlášť u nás musí kůň vychovávat. Je to zcela specifický dostih. Ale až kolem čtyř nebo pěti let stáří koně se ukazuje, který by na ni mohl mít."
S výhledem úspěchu ve Velké byl v roce 2007 koupen například Moning Let, podle neoficiálních údajů za milion korun. Byl velký, mohutný, stáj Wrbna Racing do něj vkládala velké naděje. Jenže v následující sezoně ho vyřadilo ze hry zranění zadní nohy. O rok později se propadl do zarostlého vodního příkopu a rozdrtil si kloub. Investice přišla vniveč.
Úžasná Registana, zázrak Masini
Slavná Registana je pravým opakem. Při koupi v Německu stála v roce 2000 jen 330 tisíc korun. Ale za kariéru vydělala přes 10 milionů. Vydejme se nyní po jejích stopách. Pokusme se zmapovat kariéru dodnes nepřekonané královny Velké pardubické.
Její výkaz, do něhož umožnil MF DNES nahlédnout trenér Čestmír Olehla, je "účtem" ideální kariéry českého překážkového koně.
Peter Gehm a Registana v roce 2004.
Ustájení Registany, tedy náklady na stravu i trénink, stálo zhruba 120 tisíc korun ročně. K tomu částky na dopravu a přihlášky do dostihů (například 10 tisíc Kč do Velké). Za rok mohlo jít o celkovou sumu přes 200 tisíc.
Každý den sežrala klisna 8 až 10 kilogramů sena, 2,5 kg ovsa, 3,5 kg granulí, k tomu další vitamíny a výživové preparáty jako aminokyseliny, iontové nápoje, přípravky na omezování svalové ztuhlosti.
Za rok spotřebovala v průměru 24 hliníkových a 16 železných podkov. Ty hliníkové jsou sice lehčí, ale méně vydrží.
Trénovala šestkrát týdně, v neděli chodila "na kolotoč" a do výběhu. Jedna její tréninková jednotka trvala 40 až 70 minut. "Když pak kůň potřebuje rozhýbat nebo je tlustý, stráví ještě půl hodiny v kolotoči, z toho 20 minut v klusu."
Za sedm let absolvovala Registana 33 překážkových dostihů, nejvíc osm ročně coby pětiletá. Naposledy běžela v deseti letech. Vystřídali se u ní tři majitelé, jezdili ji čtyři jezdci v dostizích a mnozí další při tréninkové práci. Za dostihy se nacestovala 36 340 kilometrů, nejdál – 2 000 kilometrů – do anglického Cheltenhamu. Závodila i v Bratislavě, Baden-Badenu a Meranu.
Nikdy za kariéru nebyla zraněna, to je zcela mimořádné. "Až při posledním dostihu v kvalifikaci si rozsekla kůži na noze, což ji vyřadilo na delší dobu," říká Olehla.
Když po sezoně 2006 dostihy opouštěla, skvěl se na jejím kontě nezdaněný zisk 10 444 608 korun.
Po sedmi letech, kdy byla výdělečně činná, nyní působí v chovu. Za první připuštění obdrželi majitelé irského hřebce Oskara 9 000 eur. Zde platí pravidlo, že majitel hřebce inkasuje peníze, zatímco majiteli klisny zůstává hříbě, které má pak v případě Registany patřičnou tržní hodnotu. Na svět přivedla tři, nyní je počtvrté březí. Její nejstarší dcera, tříletá Regine, už poběží v neděli rámcový dostih.
Ačkoli svými výdělky Registana historicky kraluje mezi aktéry Velké, není nejvýdělečným českým koněm všech dob. Překonat ji dokázal překážkář Masini, též z Olehlova tréninku. Ten za kariéru vyhrál 13,6 milionu korun, v drtivé většině v Itálii, na lépe dotovaných dostizích. Jeho pořizovací cena byla přitom pouhých 40 tisíc korun.
