Moderní pětiboj má v Maďarsku bohatou historii. Jména jako Balczó (olympijský vítěz, desetinásobný mistr světa), Balogh (stříbrný z OH, mistr světa), Vörössová (olympijská vítězka) tu mají takový zvuk jako u nás Šebrle či Neumannová.
"Nedivte se. Má to tu tradici, výbornou školu, rozumí tomu," říká Jan Bártů, který si z olympijských her v Montrealu 1976 přivezl bronz z individuálního závodu a stříbro z družstev.
"Vždycky se sem těším. Na závody, atmosféru, prostě na všechno. A nejen proto, že se mi tu daří," přidává se čerstvý vicemistr světa David Svoboda.
Devět zlatých a osm stříbrných medailí z olympijských her dělá z Maďarska pětibojařskou velmoc. "Vždyť i my jsme se sem jezdili učit a využívat jejich zkušenosti zejména z šermu," doplňuje Bártů, toho času hlavní kouč britských pětibojařů.
A Maďaři svůj sport milují. Nelze si nevšimnout plakátové kampaně, televize zařazuje přímé přenosy na svůj hlavní kanál, velmi zdařilý je přenos internetový. "Cítíte, že i ti diváci tomu rozumí. A povzbuzují nejen své, ale i ostatní. Jsou fér," dodává Svoboda. "A internetové přenosy? Je to na fantastické úrovni, sport se tak dostane do celého světa. A to se nedá ničím nahradit," chválí Bártů.
Stěžovat si nelze téměř na nic. Sportoviště jsou na jednom místě v jednom areálu, pětibojaři ani diváci se nemusejí přesouvat z jedné tribuny na druhou. Závodníci to mají do hotelu asi 200 metrů. "Je to nový trend, obecně se to zlepšuje. A nejen nám to takhle vyhovuje," postřehl Svoboda.
Co ale zcela podle představ nevychází, je návštěvnost. Čtyři tisícovky diváků ve dvanáctitisícovém kotli Puskásova stadionu byly sice vidět i slyšet hlavně při nedělním finále mužů, ale očekávalo se víc. "Samotného mě to zarazilo. Ještě před devíti lety to byly opravdu masivní závody. Ptal jsem se na příčinu, ale bylo mi řečeno, že ve městě se konají dvě další akce, které konkurují," vysvětluje si příčinu menšího zájmu Bártů. "Prostě netrefili ten správný víkend."
Ale najdou se pochopitelně i drobné chyby v organizaci. "Trošku zaostávají v logistice, například v distribuci výsledků," poznamenává Bártů. Myslí si, že například letošní Světový pohár v britském Millfieldu byl zorganizován lépe. "Maďaři si před devíti lety nasadili laťku hodně vysoko. Za ní teď trošku zaostávají."
Co ale Bártů ocenil, byla blesková akce na záchranu prasklého bazénu, který byl smontován speciálně pro tuto akci. "Kdyby to někdo napsal, budete si myslet, že si to vymyslel," směje se Bártů. "Asi podcenili jeho váhu a zřejmě neměl ani fixované základy. To byl asi hlavní důvod, proč prasknul."
Britský kouč přiznal, že s něčím takovým se setkal poprvé. "Ale zvládli to nakonec fantasticky. Už jsme mysleli, že se závodem je konec. Povedlo se jim i to přehození disciplín (parkúr šel dřív než rozplavby) a nakonec to soutěž neovlivnilo. Vešli se včas i do televizního přenosu. Zatleskali jsme jim."
A samotným sportovcům to nijak nevadilo. "Bylo to příjemné zpestření," říkal například Michal Michalík. Svoboda pak ani nechtěl domyslet, co by následovalo, stát se taková situace v jiné zemi. "Třeba v Egyptě? To by byla katastrofa," smál se Svoboda.
