Má měsíční TOURistika po Francii, píše redaktor MF DNES

  10:44
Paříž (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Jsem na cestě z tiskového střediska a mířím na Champs-Élysées. Najednou mě úplně zaplaví pocit štěstí. Mám dopsáno, Tour skončila. Jdu si užít poslední zbytky závodu na slavnou pařížskou třídu. Vlastně je to poprvé, co vyrážím k trati bez diktafonu, notýsku nebo foťáku. Teď už nebudu nic dělat. Vůbec nic. Jen nasávat atmosféru Tour.

Tour de France | foto: Reuters

Přitom jsem si hned po oznámení trasy závodu myslel, že si budu Tour užívat. Start v Monaku, pak Barcelona, Andorra, přejezd do Alp a vyvrcholení na Mont Ventoux. To bude božská Tour, těšil jsem se. Spousta kamarádů mi záviděla: Ty se máš. Ale není to úplná idylka.

Na start v Monaku jsem dorazil ve čtvrtek, dva dny před závodem. S plány, jak si prohlédnu město, třeba zajdu do kasina, možná se vykoupu v moři. Proč ne, času bude dost. Záhy jsem vystřízlivěl. Čtvrtek utekl v tiskovém centru jako voda, pátek jakbysmet a náhle mi vMonaku zbývá jen den a já nic nestihl. Tedy kromě práce, samozřejmě.

Jak to dohnat? Nijak. V sobotu úvodní časovka, první setkání s Armstrongem a spol., první rozhovory, první napětí, jak etapa dopadne.

Než jsem se rozkoukal, je deset večer a vím, že procházku ministátem nestihnu, hazard taky ne. Škoda, tak holt místní neoškubu. A tak s kolegou míříme aspoň k vodě. Na místní pláži vypadáme podezřele, ale to nám nezabrání v koupeli ve Středozemním moři. Jen na chvíli, vždyť trasa se vine podél pobřeží, příležitostí bude ještě dost.

Všechnu energii sebere Tour

Jenže začínám najíždět na každodenní rutinu. V osm budíček (kolega už v půl osmé), snídaně, cesta na start, mrknout do novin, případně si dát kafe nebo vodu – a za cyklisty. Po startu urazíme v průměru 200 kilometrů do cíle. Malý oběd (jen někdy) a v půl třetí usedám k počítači.

Závod sleduji na dvou obrazovkách, na jedné běží přímý přenos, na druhé komentář z oficiálních stránek Tour. Když mají cyklisté zhruba 30 kilometrů do konce, vyrážím do cílového prostoru. Pod přístřeškem pak čekám na závodníky, a když se do finiše vřítí celý peloton, je to opravdu zábava.
Mezi 180 cyklisty se snažím chytat Romana Kreuzigera. Pak zpátky do "tiskáče" a kolem deváté až desáté konec. Zbývá dojet do hotelu a zkusit najít otevřenou restauraci. To první se daří téměř vždy, to druhé nikoliv.

Takhle to jde každý den od 4. do 26. července. Jakoukoliv mimopracovní zábavu zpočátku utlumuji, šetřím síly. V závěru pak na ni naopak nejsou. Všechnu energii odevzdám Tour.

Na konci nemám problém prohrabávat se v hlavě vítězi, klíčovými okamžiky, statistikami. Přitom jsem z jednotlivých etap moc neměl.

V průběhu dne jsem přejížděl, pracoval nebo mi unikal závěr, protože jsem byl v cíli. Jistě, viděl jsem všechny jezdce zblízka, každý den s některými mluvil, občas se ke mně dostala zákulisní informace, poznal jsem pozadí tohohle cirkusu. Škoda jen, že nebyl čas poznat i ostatní věci.

Bydlení u volejbalisty

Byl jsem v Monaku, Nice, Marseille i v Barceloně, ale o těch městech vám neřeknu víc než předtím. Snad jen to, že všude bylo horko, jen v Barceloně pršelo. Po etapě do Perpignanu jsem měl schválně zamluvený hotel přímo u písečné pláže. Když jsem tam po desáté večer vyhladovělý dorazil, na koupání ve slané vodě nebyla vůbec chuť.

Z prvního týdne mi nejlépe bylo v Montpellieru, kde jsem bydlel u kamaráda – volejbalisty Hudečka, a navíc jsem tam díky časovce strávil dvě noci. A mohl si i vyprat. Ovšem také jsem tam s kolegou našel v 11 večer otevřenou jen indickou restauraci, kterou vedl Mexičan a za výlohou měl obrázky Tichomořských ostrovů. Tak jsem si dal čínu.

Stravování na Tour byl vůbec jeden velký zážitek. V deset večer je totiž většina restaurací ve Francii už zavřená. Několikrát mě muselo zachránit rychlé občerstvení, ale dva dny po sobě bych to nezvládl. Občas pomohl hoteliér – salátem vyrobeným ve stylu "co dům dal".

A francouzské domy toho naštěstí nabízejí dost. Proto jsem si záměrně dopředu rezervoval noclehy hlavně v rodinných penzionech. Například ten nejzapadlejší v Pyrenejích byl přestavěný starý mlýn, jehož starší majitel výtečně vařil, manželka dělala účty a jejich pět dcer a dva synové (tedy alespoň podle podoby všichni vypadali jako příbuzní) se starali o ostatní.

Ne vždy to bylo tak příjemné. Pár hotelů patřilo do třídy "vyspi se a vypadni" – v horském Bourg Saint Maurice jsme si vybrali krásný zelený pažit před místní plovárnou a podle tradice jednou za Tour rozbalili stan. Pěkné spaní, škoda, že v pět ráno na nás začalo z jedné strany pršet. V noci prostě ty rozstřikovače nebyly vidět...

Ale pořád lepší než poslední víkend. Při 700 kilometrů dlouhém přesunu z Mont Ventoux do Paříže jsme měli plán najít hotel u Auxerre. Ale ne sami. "Máme plno. A kam že jedete? Jo, do Paříže, no tak to bude volno asi až v Paříži," tipoval recepční zhruba 200 kilometrů před hlavním městem Francie.

Poznámku jsme nebrali vážně, ale všechno bylo plné i dál. Všechno. Ve čtyři ráno tak parkujeme na odpočívadle a klopíme sedačky do vodorovné polohy.

Velký kulinářský zážitek zase přišel nečekaně ve švýcarském Martigny. K obědu si dávám steak, jako bezplatný předkrm přede mnou přistává asi pět mušlí s rajčaty. No, tak dobrá. Šup tam s nimi. I když před Tour bych asi odpřísáhl, že tyhle slizké potvory nikdy jíst nebudu. Člověk míní, Tour mění.

Sláva končí v Paříži

Byly to namáhavé tři týdny, i když jsem ani jednou nešlápl do pedálů. Utekly bleskově a spousta příběhů ještě zůstala. Třeba ten o partě českých mechaniků ze Škodovky, kteří každý den opravují oficiální vozy Tour. Nebo o čtyřicítce najatých brigádníků, kteří po nocích stavějí sponzorské vesničky na startu. I o závodních kolech, které jedno stojí asi čtvrt milionu korun. A třeba Roman Kreuziger o tom prý nemá ani páru. Třeba se na ně dostane zase za rok.

Mezitím pomalu končí sláva na Champs-Élysées. Závěrečné defilé dokončují poslední týmy, stáj Columbia rozdává koláčky, které nesnědli cyklisté, lidé se rozcházejí.

Uvolněně kráčím po dlouhé třídě směrem k Vítěznému oblouku, za mnou kmitají muži v zelených tričkách s nápisem Doublet.

Rozebírají zábrany, tribuny, uklízejí plachty s nápisy sponzorů. Vyšlapuji si ještě na Vítězný oblouk a shora vidím, jak se Champs-Élysées už zaplnila auty a žije znovu svým životem, bez Tour. Mně k tomu ještě zbývá přes tisíc kilometrů po dálnici.

Grand Tour v roce 2024

4. - 26. května Giro d´Italia
29. června - 21. července Tour de France
17. srpna - 8. září Vuelta a Espaňa

  • Nejčtenější

Anglie - Brazílie, Francie - Německo. Kde zdarma sledovat sobotní fotbalové šlágry?

22. března 2024  11:59

Víkend je ve znamení reprezentačního fotbalu a přináší řadu atraktivních zápasů. Po pátečním...

Rekordní trest pro trenéra Radu. Za rasistickou urážku dostal osm měsíců

21. března 2024  17:12,  aktualizováno  19:43

Boj druholigových fotbalistů pražské Dukly o postup mezi elitu může jejich kouč Petr Rada sledovat...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

1. Ledecká, 2. Davidová, 3. Voborníková. Kolik si na sněhu vydělaly

25. března 2024  15:51

Z českých lyžařů, snowboardistů a biatlonistů si v uplynulé sezoně nejvíce vydělala na prémiích...

Zlatá tečka za super-G. Skvělá Ledecká triumfovala ve finále Světového poháru

22. března 2024  9:50,  aktualizováno  13:05

V novém roce potvrzovala v superobřím slalomu stoupající formu. V únoru se propracovala do první...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Norsko - Česko 1:2, rozpačitý výkon, i tak výhra. Haškovu premiéru ozdobil Barák

22. března 2024  16:49,  aktualizováno  19:52

Oslo (Od našeho zpravodaje) Fotbaloví reprezentanti se při premiéře trenéra Ivana Haška v Norsku téměř celých devadesát minut...

Úvodní zkoušku Keňské rallye vyhrál Neuville, o desetinu porazil Tänaka

28. března 2024  16:16

Zahajovací rychlostní zkoušku Keňské rallye vyhrál lídr mistrovství světa Thierry Neuville, o...

Skončím, až mě fotbal přestane bavit nebo až mi to nepůjde, říká Messi

28. března 2024  15:50

Fotbal na nejvyšší úrovní hraje dvacátým rokem, za necelé tři měsíce mu bude sedmatřicet. Tak jak...

Litvínovský Jurčík přijde kvůli napadení sudího o úvodní dva zápasy semifinále

28. března 2024  15:41

Litvínovský hokejista Ondřej Jurčík přijde o úvodní dva semifinálové zápasy kvůli disciplinárnímu...

Šotnara podržel tým i fanoušci: Aférky se v basketu po týdnu už neřeší

28. března 2024  14:29

Půjde do Pardubic! znějí nejhlasitější tamtamy o basketbalovém trenérovi Jan Šotnarovi, který dá po...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...