Posléze sice Ondřej Bank pořadím medailistů nezamíchal, přesto se sedmým místem zapsal do historie lyžování ve své zemi. Je prvním českým mužem, který dokázal na mistrovství světa v královské disciplíně sjezdu proniknout až do Top 10!
Vyděsil jste medailisty, Ondro.
Jo jo, já vím. To mě baví.
Pak vám říkali, že čekali až do vaší jízdy, než začali oslavovat?
Oni už teď čekají vždycky. Mají ze mě trochu respekt.
I proto, že nejlepší výkony umíte podat právě na vrcholných akcích roku? Loni na olympiádě a nyní také ve Vailu?
Asi jo. Já se vždycky do sezony rozjíždím pomaleji, než přesvědčím sám sebe, že to vážně umím.
Výpadek v Super G jste rychle hodil za hlavu?
Já jsem jel to Super G hop nebo trop. Že jsem ho nedojel, jsem moc neřešil. Spíš jsem se v něm potřeboval rozzávodit, protože jsem měl po Kitzbühelu dlouhou pauzu.
Páteční trénink sjezdu, v němž jste skončil blízko k Top 10, vám naopak dodal sebevědomí?
Určitě. V něm jsem si zkoušel jednu stopu, co jsme vymysleli. Pak jsme vše ještě hodně rozebírali na videu, to mi vždycky pomůže. Myslím, že tu analýzu trati děláme dost dobře a já jí pak dokážu i zužitkovat.
Když jste potom v cíli sobotního závodu zjistil, že jste na prvním mezičase vedl a že jste čtvrtý úsek trati zajel nejrychleji ze všech sjezdařů, co jste tomu říkal?
Ono to bylo v cíli docela chaotické. Ještě dřív, než mi řekli tyhle informace, mi oznámili, že na posledním mezičase jsem útočil na medaili - a že jsem ji ztratil až dole.
Tam ta linie nebyla úplně dokonalá?
Chtěl jsem tam skočit do trochu jiné stopy.
Když jste tedy na tabuli uviděl u vašeho jména sedmičku, jaký byl váš první pocit?
Všechno dohromady. Spokojenost a zároveň i vědomí, jak blízko jsem měl k bedně. Jen 25 setin. Ale byla to vážně kvalitní jízda. Celkově se mi povedla.
A umístění je pro vás dalším splněným snem?
To se táhne už od loňské olympiády, přes letošní Wengen a Kitzbühel až sem. Po všem, čím jsem prošel, po všech těch zraněních a totálních průšvizích, ve kterých jsem se zdravotně ocitl, si teď připadám, jako bych vyhrál.
Už třináct měsíců, od her v Soči, vlastně vítězíte? Nad svým vlastním tělem?
Třináct měsíců jedu na neskutečné vlně.
A na trati sjezdu jste tady nechal úplně všechno...
Kdyby mi bylo tak šestadvacet, ta jízda by vypadala ještě jinak. Chtěl jsem do toho jít ještě víc po hlavě a na těch prudkých pasážích to možná chtělo ještě větší agresivitu. Existují i větší magoři než já, co to tam pošlou. Já občas taky, ale mám v sobě už i respekt.
Nyní patříte k favoritům nedělní superkombinace. Jak se vám líbí v takové roli ?
Zkusím se s tím nějak poprat. Největším favoritem je Francouz Pinturault a pak je nás tam spousta, co se možná porveme o druhé místo. Záleží i na tom, jak bude postavený slalom, jestli bude těžký nebo lehký, protože pak se zvětšují rozdíly mezi slalomáři a sjezdaři. Ale myslím si, že nějakou šanci na medaili určitě mám. Zvlášť když v kombinačním sjezdu budu v nejsilnější skupině a nehrozí mi už číslo 29.
