"Každý rok to odkládám na ten další. Všichni mi naznačují, že už je čas. Já se toho ale trošku bojím. Obojí mě hrozně baví," přiznává jedna z největších nadějí českých zimních sportů.
Ester LedeckáNarozena 23. března 1995 |
Ve své kategorii nemáte konkurenci ve snowboardu ani lyžování. Blíží se den, kdy se jedné z disciplín vzdáte?
Blíží, musím. Vím to, všichni kolem mi to naznačují. Já si to ale zatím nechci připustit. Dokud to budu zvládat, tak to budu držet.
Jak se vůbec rodilý Pražák dostane k profesionálnímu životu na sjezdovce?
Snad od narození jezdím s rodiči na hory. Poprvé jsem na lyžích stála, když mi byl jeden rok. I když to bylo nešťastnou náhodou.
Jak se to může stát náhodou?
Brácha nechal na sjezdovce lyžáky v lyžích, tak jsem do nich naskočila a najednou jela. Naštěstí mě chytil někdo z Horské služby.
Kdy padlo rozhodnutí, že z rekreační lyžařky se stane profesionální závodnice?
Někdy ve čtyřech letech navrhl můj trenér Honza Lukáš ze Špindlerova Mlýna, ať zkusím závod. Nebylo těžké mě zlanařit.
Jak dopadl první pokus?
Tehdy jsem úplně popletla brány. Podobné věci se občas stanou, mám takových historek víc.
Prozraďte ještě nějakou.
No, vzpomínám si, že jsem jednou musela zastavit pár bran před cílem a ptát se fanoušků u trati, kudy do cíle. Bylo to zvláštně značené a já se ztratila. Dneska se tomu směju, tehdy mi tak do smíchu samozřejmě nebylo.
V zimě jezdíte na snowboardu a lyžích, v létě se věnujete windsurfingu a beachvolejbalu. Jak k tomu zvládáte chodit do školy?
Už od druhé třídy mám individuální plán, a to i teď na gymnáziu. Škola mi vychází vstříc, dá se to zvládat. Nestává se, že by mi rodiče kvůli špatným známkám museli zakazovat trénink. Svým způsobem se ve škole snažím dohonit zimu a předehnat léto.
Po řadě mládežnických úspěchů se čeká, že se prosadíte i mezi dospělými. Kdy to přijde?
To bych taky ráda věděla. Budu se snažit dostat už na olympiádu v roce 2014 v Soči, ale uvidíme. Ještě je na ni brzy.
