V Rakousku však skončila patnáctá a už rok čeká, až se znovu prodere do pohárové desítky. Snad za to může psychika, možná technika, kterou pořád s koučem pilují, nebo je v tom chybějící síla ve druhé části jejích jízd. Od druhého mezičasu do cíle totiž Strachová pokaždé ztrácí. "Nevím proč, když jsem v létě tolik dřela na fyzičce," divila se.
Odpověď se rozhodla hledat u doktorů a po vyšetření uslyšela: Nádorem poškozená hypofýza, kterou jsme vám v roce 2012 operovali, nedokáže produkovat růstový hormon, pro vrcholového sportovce tak zásadní prvek. Na něm závisí reakce svalů, dynamika i regenerace.
Ještě v létě bylo po testech všechno v pořádku, ale od startu olympijské zimy, kdy přibylo extrémní cestování, k tomu tréninky, navrch stres z výsledků i blížících se her začala hladina hormonu v těle rapidně klesat. "I když jsem kolikrát ze sebe chtěla dát to nejlepší, tak to tam nebylo. U delších slalomů mi docházela a energie a pak to vypadá, že jedu opatrně a neriskuju," říkala Strachová. "Ty hodnoty byly extrémně nízké, nějakých 40 procent toho co u normálních lidí."
Lékaři proto rozhodli, že hormon budou do organismu lyžařky "pumpovat" uměle a tým bývalé mistryně světa proto hned zažádal u Mezinárodní antidopingové agentury o výjimku. Zaslal balík formulářů, lékařských zpráv, výbor žádost prostudoval, prokonzultoval s vlastními experty a za pár dnů se vyjádřil. "Sama jsem byla překvapená, jak rychle výjimka přišla," žasla.
Od Nového roku každý den si bronzová slalomářka z Vancouveru injekčně aplikuje jednu dávku. Do ruky, nohy, do břicha. "Pokud to má pomoct, zvyknete si," pronesla a hned dodala: "Ale není to žádný doping, všechno je podloženo lékařsky. Výjimka je stanovena na určité množství, nemůžu si dovolit něco přepálit a dělat to jako ti, co si chtějí růstovým hormonem pomoct neprávem."
Podívejte se, jak se Šárka Strachová připravovala na letošní sezonu:
30. května 2013 |
