"Nevím, jestli se mám smát, nebo plakat. Tak mě to štve, je to strašně malý rozdíl," říkala do telefonu mamince. Když včera před obědem z amerického turné přiletěla zpátky, smála se. Naštvání přešlo, přitom tak málo scházelo k bodům. "Ale cítím se teď silnější, odolnější. Chci do třicítky, myslím, že v sezoně to dokážu. Teď věřím, a moc."
Před pár lety by se řeklo: chvástavá slova pyšné dívky. Teď však znějí jako logická myšlenka sebevědomé ženy. Třiadvacetiletá karvinská rodačka Kurfürstová dozrává a zdá se, že světové body jsou blízko. Například: v dolní části posledního slalomu zajela osmnáctý čas... "Ale nahoře ta jízda měla ještě mouchy," uznává.
Při slalomu v Park City zase scházelo k postupu pětatřicet setin. "To je zvláštní, i když jsem slalomářka, líp se teď cítím v obřím slalomu. Ve slalomu se ještě hledám, jako by to nešlo samo od sebe. Mám pocit, že ve slalomu jezdím jako cvičená opice - jezdím, jak jsem naučená, ale nemám z toho ten správný pocit."
I obří slalom si Kurfürstová vyzkouší, ten nejbližší se jede 7. prosince ve Val d'Isére. "Budu tam, na ten obřák se těším." Obří slalom měl být doménou Lucie Hrstkové, ale ta nemá formu a Světový pohár vynechá. Jediné české místo ve startovním poli tak obsadí konkurentka.
Tři týdny v USA jsou velkou školou. Dřív tam Kurfürstová byla jednou na Světovém poháru a při mistrovství světa. Teď to byla odlišná cesta. Se svým otcem a zároveň i trenérem Zdeňkem si celý pobyt zařizovali sami, přes ubytování, tréninky až po přesuny k závodům. "Teď už vím, že těch pár týdnů v Americe je velice důležitých. Bez nich se žádná světová slalomářka neobejde," říká.
Když se Kurfürstovi včera vrátili, marně na pražském letišti hledali svou bagáž. Tři velké batohy a osm párů lyží se zatoulalo v Chicagu. "Doufám, že nepřijdou až na Vánoce, na čem bych závodila?" obávala se slalomářka.
