Ještě minulou středu nepatřil mezi nejšťastnější cyklisty v pelotonu.
Místo na start druhé ze tří ardenských klasik vyrazil naštvaný Tadej Pogačar na projížďku se svými týmovými kolegy.
Jeden z nich – Diego Ulissi – byl stejně jako další člen personálu předchozího dne pozitivně testován na koronavirus, přestože byl stejně jako celý zbytek týmu v lednu naočkován čínskou vakcínou Sinopharm. Ani další tři negativní testy nepomohly. Pogačar a spol. na start nemohl.
„Letos bez Valonského šípu. Měli jsme falešný pozitivní test v týmu. Přestože další tři testy byly negativní, nebylo nám umožněno startovat. Jsem fakt zklamaný, byli jsme motivovaní, chtěli jsme ze sebe vydat to nejlepší,“ uvedl Pogačar na Instagramu a přidal tam i videa, jak v dobré náladě s týmem trénuje.
Zpravodajství ze závodu |
Před nedělním Lutychem už se podobné drama nekonalo. Všichni cyklisté i personál týmu UAE-Emirates testy bez problémů prošli a šampion Tour tak mohl ukázat, jakou formu na jaře má.
Byl na správném místě, když se 13 kilometrů před cílem na posledním kopci dne zrodil nakonec vítězný únik. Spolu s Julianem Alaphlippem, Alejandrem Valverdem, Michaelem Woodsem a Davidem Gauduem ujel všem.
VÍTĚZ LUTYCHU. Tadej Pogačar vyhrál Lutych-Bastogne-Lutych.
A když došlo na spurt, předvedl 22letý mladík výsostné načasování, kdy se na posledních metrech dostal před mistra světa Alaphilippa.
„Nemám slov, vážně. Tenhle závod miluju a vyhrát ho proti takovýmto jménům, to je neuvěřitelné. Měl jsem i štěstí, protože foukal vítr zepředu, takže jsem mohl vyrazit až na poslední chvíli. Momentálně žiju svůj sen,“ líčil Pogačar. „Moc nás mrzelo, že jsme nemohli startovat na Valonském šípu, protože jsme měli velmi silný tým a Marc Hirschi ani nemohl obhajovat svůj titul. Ale o to víc jsme dnes byli motivovaní.“
Smutný z výsledku nebyl ani Alaphilippe, přestože podruhé za dva roky těsně Lutych prohrál se Slovincem. Loni s Primožem Rogličem, letos s Pogačarem.
„Ale skončit druhý za vítězem Tour, to zase není tak špatné,“ usmíval se Francouz.
Pogačar si nyní podobně jako většina mužů cílících na červencovou Tour dá oraz, než se vrátí do tréninku a zahájí finální přípravu na závod roku.
Chudák Carapaz
I on závod ozdobil.
Po nádherném nástupu čtyř cyklistů Ineosu na Cote de la Redoute to byl právě Richard Carapaz, který nakonec zbytku skupiny favoritů poodjel.
Při své sólojízdě si vypracoval až půlminutový náskok, na posledním kopci se přes něj ale další závodníci převalili.
#BreakingNews
— Col Philip #cycling Aussie Stuck in Italy BUGGER (@ColPhilip1) April 25, 2021
Richard Carapaz, the only big attacker of @LiegeBastogneL
disqualified for "prohibited position"#cycling pic.twitter.com/bHmzhh815G
Cílem nakonec šampion Gira 2019 projel na 29. místě se ztrátou minuty a 21 sekund. Jenže v oficiálních výsledcích jeho jméno nefigurovalo. Rozhodčí se jej totiž rozhodli vyloučit za „nebezpečnou pozici při sjezdu“.
Využili tak jednoho z kontroverzních nových pravidel, při kterých si závodníci při sjezdu nemohou sednout na rámovou trubku jako v minulosti. Podle UCI jde o nebezpečný manévr a měli by neustále sedět na sedle.
To Carapaz nedodržel a ze závodu byl vyloučen.
Vyhraná sázka
O další zajímavý příběh se postaral třetí muž Lutychu David Gaudu.
Jeho kamarád – necyklista – asi netušil, k čemu se upsal.
Nebo možná tomuto závodníkovi tolik nevěřil, a proto k celé sázce svolil. Každopádně po neděli prohrál a bude ho to bolet.
Gaudu totiž třetím místem potvrdil svůj vzestup mezi nejlepší klasikáře světa a hlavně: splnil, na čem se s kamarádem domluvili. Právě o pódium na jedné z ardenských klasik se totiž vsadili.
en vrai, il est magnifique ce podium. C'est juste qu'on l'aurait voulu dans un autre sens... pic.twitter.com/8BEYLl0yu6
— L'échappée Matinale (@mondiale_actu) April 25, 2021
„V závěru už jsem neměl daleko ke křečím. Ale v tu chvíli jsem si vzpomněl na svého kamaráda, který mi řekl, že pokud na jedné z ardenských klasik dojedu na pódiu, přidá se ke mně na tréninkovou sedmihodinovou vyjížďku. A to i přesto, že není cyklista a na kole vlastně ani moc nejezdí,“ smál se Gaudu. „Padesát metrů před cílem jsem si na to vzpomněl, už jsem si to nemohl nechat ujít.“
Na Amstelu byl daleko, dojel až 34., na Valonském šípu už byl blíž, když projel cílem sedmý. A na Lutychu to konečně vyšlo.
Kamarád má jistě radost.
