Sláva Luka Mayeho teď bude obrovská. A kdyby snad tento čerstvě dvacetiletý mladík nenastoupil už k žádnému zápasu, do konce života mu budou ostatní připomínat, co dokázal.
Stát Severní Karolína je totiž „americká Litva“. Zkrátka území, jehož obyvatelstvo na basketbal přísahá.
Mají tu Michaela Jordana a ten tu zase má Charlotte Hornets, svůj vlastní klub v NBA. Ale ještě mnohem větší nadšení projevují domorodci pro basketbalové počínání na univerzitách. Ostražitě se sleduje Davidson, Elon, Wake Forest, North Carolina Central, Western Carolina, North Carolina State, Duke. A samozřejmě taky University of North Carolina at Chapel Hill.
Tamní Tar Heels jsou jedním z nejúspěšnějších týmů v historii NCAA. Z jejich loňské cesty play-off nakonec zbyly jen slzy Michaela Jordana, nejslavnějšího studenta této školy. Jeho nástupci totiž ve finále podlehli Villanově trojkou v poslední sekundě.
V Pensylvánii tryskala radost, zato v Severní Karolíně pálily mnohé fanoušky oči. Včetně těch prominentních.
Letos si tým North Caroliny vybral štěstí zpět, ve čtvrtfinále přehrál talentem přetékající Kentucky 75:73. Po sérii zvratů nakonec rozhodovala finální sekunda.
No a za závěrečnou trefu byl zodpovědný právě Luke Maye, donedávna neznámý pivot, který se rozhodně nemůže spolehnout na basketbalové stipendium a zájem skautů NBA. Naopak - o každou minutu na hřišti se musel poprat.
Loni doplnil 203centimetrový Maye kádr North Caroliny jako jeden z posledních, z těžké cesty ke slávě však čerpá právě nyní. V letošním play-off hraje životní basketbal.
V této sezoně přispíval jen 4,9 body na utkání. Osmifinále s Butlerem pomohl rozhodnout 16 body a 12 doskoky, pro čtvrtfinále si schoval dokonce 17 bodů.
Vrcholem jeho výkonu se stala střela, která propadla obroučkou 0,3 sekundy před koncem zápasu.
Luke Maye a jeho životní zápas proti Kentucky
Kentucky už z minimálního časového prostoru nedokázalo vytěžit vůbec nic, a tak se mohli muži, kteří nosí na prsou logo s Jordanem, objímat, radovat. Mohli stříhat síťku a zvedat pohár.
Se svou gratulací se objevil i Christian Laettner, nejméně slavný člen barcelonského Dream Teamu, na univerzitě student arcirivalů z Duke.
Přesně před 25 lety právě on pokořil střelou z klaksonem Kentucky, tehdy dokonce rovnou ve finále.
A po čtvrtstoletí přišel Maye a Laettnera napodobil i připomněl. Mimochodem - oba nosí číslo 32.
Luke my son...May the force of the #32 be with you. #uncdownsthecats #theshotlives
Kdysi šly v Kentucky na dračku trička s nápisem „Nenávidím Christiana Laettnera“. Letos už je na trhu remake.
Christian Laettner takto rozhodl o titulu 1992 pro Duke a zároveň sám sebe dostal do Dream Teamu pro olympiádu v Barceloně:
Samotný Maye si zatím radosti a oslav moc neužil. Jednak čeká jeho tým o už příštím víkendu další zápas - nebo dva. Druhak mu hned po nedělním přesunu z Memphisu zvonil v pondělí ráno budík a vytáhl ho na ranní hodinu ekonomie.
Možná ho spíš než ten budík probraly až ovace auditoria.
@DavidGrzyTV yes I do https://t.co/qpHIM0xJM6
Někteří Mayeho spoluhráči jistě vyspávali, on bere školu přece jen vážněji. Teď sice září, ale že jednoho dne zbohatne právě basketbalem, to není vůbec jisté.
