Ještě před 14 dny měl smíšené pocity.
Sezona mu zatím zdaleka nevycházela tak, jak by si sám představoval. Na jejím prvním vrcholu - evropských hrách v Minsku - to nebyl on. Nešlo mu to, prohrál i utkání o bronz s neoblíbeným Henkem Grolem.
„Celý den jsem se trápil, nebyl jsem to já. Od prvního zápasu až do posledního, bylo to hodně špatné. Doufal jsem, že by to mohlo vyjít, ale v boji o bronz jsem si ani neškrtl,“ prozradil sklesle po zápase.
Lukáš Krpálek prohrál v Minsku souboj o bronz z Evropských her.
Věděl, že před světovým šampionátem se podobně cítit nechce.
Jenže přišlo lehčí zranění a nevydařený kemp v Maďarsku. „Na všech kempech se zdálo, že by to mělo být dobré. Jen ten v Maďarsku mě trošičku rozhodil. Tam jsem se nepral úplně dobře,“ popisoval.
Pořád ale věřil, že závěrečné soustředění v japonském Beppu ho postaví na nohy. Že v něm získá potřebnou pohodu, což se taky stalo.
„Poslali mi čtyři těžké váhy z univerzity, se kterými jsem se hodně natrápil, ale bylo to suprové rozeprání před mistrovstvím. Věřím, že to bude v sobotu dobré. Mám úplně jiné pocity než při Maďarsku, tam to bylo hodně špatné. S kýmkoliv jsem bojoval, nic jsem nepředvedl,“ vyprávěl.
Není to poprvé, co mu kemp v Japonsku před velkou akcí pomohl.
Krpálek sem jezdí už pravidelně. Kdyby měl spočítat, kolik času už na druhé straně zeměkoule v zemi vycházejícího slunce strávil, byl by to skoro rok a půl.
„Sedí mi to tady. Mám rád aktivní judo, kdy se pereme, furt si nastupujeme a řežeme se. To s Evropany nejde. U nás je to hodně statické, furt se mačkáme, kdo má větší sílu. Tady je to jiné judo. A před takovým vrcholem jako je mistrovství světa je pro mě příprava v Japonsku hodně důležitá,“ říká.
Mezi Japonci oblíbený
Vrací se sem také proto, že ho místní mají rádi.
Vzali ho za svého a chovají k němu velký respekt. Zvlášť, když jde o „gaidžina“, tedy cizince.
„Chovají se tady ke mně opravdu nádherně. Ať potkám jakéhokoliv japonského trenéra, vždycky za mnou běží, pozdraví, zeptají se, jak se mám. Mnohokrát jsem potkal i japonské judisty, se kterými jsem se pral. Přiběhla celá skupinka a pozdravili jsme se. Asi mě tu mají hodně rádi a berou mě tak trochu jako jednoho z nich,“ říká Krpálek.
Vtipná historka se mu udála i ve středu.
Na tréninku si ho všiml jeden bulharský judista, který v Tokiu už pět let studuje. Rozcvičoval se se skupinkou Japonců, a když zahlédli českého judistu, všichni se k němu rozběhli, aby jej aspoň mohli pozdravit.
„Byli úplně šťastní, že mě vidí,“ smál se.
V sobotu už smích vystřídá absolutní soustředěnost.
V kolébce juda by rád minimálně zopakoval loňské páté místo. Je jasné, že prahne po medaili.
„Nejtěžší bude začátek. Když dostanu o 30, 40 kilo těžšího kluka, je to pro mě na začátku těžké. Aby mě někde nezalomil, nenachytal. Musím být opatrný, musím ho unavit a pak ho teprve chtít porazit. Určitě bych ze začátku ty kluky porazit měl, jsem silnější,“ má jasno.
Den D je tady.
Generálka na olympiádu začíná.
