Jeho tým měl sice do čtvrtečního duelu s prostějovskými Orly nástup síly orkánu, ale mírným „porodním bolestem“ se na cestě za cenným kovem přece jen nevyhnul.
„Soupeř se dotáhl a pak to z naší strany bylo hodně nervózní. Těch nekoncentrovaností, co jsme tam měli... Nechtěli jsme se už vracet do Prostějova a měli jsme to v hlavách,“ přiznal křídelník Lukáš Kotas, šéf kabiny Beksy.
„Ale pak soupeř odešel fyzicky, a jakmile už necítil šanci, přestal hrát. Výsledek o 21 bodů (94:73) je proto nevypovídající,“ dodal 31letý basketbalista.
Prostějov měl spoustu zraněných hráčů. Byla tím série o bronz výrazně jednodušší?
Určitě nebyli tak nepříjemní pod košem a vinou toho nemohli ani tolik využít svoji typickou hru, kdy mají skvělé střelce z trojkového oblouku. Ve druhém utkání toho však měli na můj vkus až moc - spoustu košů jsme jim darovali a tím jsme je drželi v zápase. Ale za týden se na tohle nikdo nebude ptát. Vyhráli jsme a budeme slavit.
Letos jste kromě ligového bronzu vybojovali také vítězství v poháru. Finále však nedopadlo. Jak tedy sezonu hodnotíte?
Jsou dvě roviny. Myslím, že výhra v poháru je jednoznačně super úspěch. Bronzová medaile po tom průběhu taky, i když vysněné finále nebylo. S Nymburkem jsme sehráli poměrně slušnou semifinálovou partii, ale naše zkušenosti ještě nejsou takové, abychom je dokázali potrápit.
Byl tenhle tým Beksy kvalitnější než loňský?
Hlavně byl hodně hladový. Už když jsme vstupovali do přípravy, měl jsem z toho hrozně dobrý pocit; bohužel jsme se pak trochu zasekli a nasbírali porážky, které nás opravdu mrzely. Svitavy, USK, Kolín, ztratili jsme utkání v Opavě... Byly to přitom vyhrané zápasy, a to nás v součtu stálo finále. Ten tým měl větší potenciál, než během sezony prokazoval. Paradoxně k jejímu konci, kdy mohly docházet síly, jsme hráli náš nejlepší basket.
Jak budou vypadat oslavy?
To se uvidí. (úsměv)
