„Je pořád krásně rozjetá. On je mladý makovec, který musí dozrát,“ chápe jeho trenér Lukáš Konečný, z výkonu proti mazákovi Pavlovi Šourovi ovšem zklamaný.
Zelenáč Tomáš Šálek o sobotní noci v ústecké Slunetě podlehl obhájci titulu jasně na body. Z víčka, které si roztrhl při sparingu a měl ho sešité sedmi stehy, se mu brzy valila krev. A on vyděšeně valil oči.
„Rozhodla moje psychika, to obočí. Cítil jsem, že to bude problém, a vzdal jsem to předem. Přestal jsem se snažit, odešla sebedůvěra,“ doznal dvacetiletý hromotluk.
Konečný svému svěřenci zemitě vyčítal: „Mele, že neviděl na oko, ale nebylo to do sedmého kola nic hrozného. A i kdyby, musím boxovat poslepu. Já zápasil se stokrát horšíma ránama. Jsem naštvanej. Fackovat, fackovat, fackovat! Když už je to špatný, musím mít koule to alespoň zkusit, ne se jen soupeře držet.“
Šálek se s podobnou komplikací ještě mezi provazy nesetkal. „Moc jsem toho ještě nezažil. Obočí jsem měl prasklé poprvé. Tedy jednou v amatérech taky, ale to rozhodčí hned ukončil,“ vzpomněl si bijec váhy nad 90,718 kg. „Moji psychiku to teď ovlivnilo, byl jsem zabalený a nic nedělal, bál jsem se, abych na to oko nedostal. Jsem docela stresař a dokážu se podělat z každé kraviny, dělám si nervy.“
Ramenatý ústecký rodák vypadá jako tvrďák, ale duši má citlivou. „Abych se stal šampionem, musím se naučit i prohrávat. I když jsem hodně citlivý, nesebralo mě to, že bych brečel. Jedeme dál!“
V jubilejním 10. zápase profesionální kariéry našel prvního přemožitele. Podle Konečného ukázal sotva 30 procent toho, co umí. „On je dobrý boxer, vím to. Ale já mohl řvát, nadávat, mluvit slušně, prskat, prosit ho. Kašlal na mě. Dělal jsem všechno, on neudělal nic. Nevadilo mu, že prohraje, měl jsem tam chuť hodit ručník. Bude to na pohovor!“ pohrozil mu nesmlouvavý kouč.
Tomáš Šálek (vpravo) nesebral Pavlovi Šourovi pás mistra České republiky.
Na všem zlém hledá Šálek i to dobré: „Vím, že jsem schopný odboxoval desetikolovou bitvu, měl jsem ji poprvé. Půjdu sebevědomím hodně nahoru. Vím, na čem zapracovat. Vím, že na to mám. Vím, že zvládnu boxovat s hodně dobrým soupeřem, jako byl Šour. Chápu Lukáše, že je naštvaný, netěším se na to, co si vyslechnu.“
Aby se stal esem, musí Šálek ještě ujít kus cesty. „Byla by strašná škoda to s jeho proporcemi nevyužít. Jde o to, jestli ho porážka nakopne, nebo srazí,“ míní Konečný. Šálek se po ústeckém galavečeru nehroutí: „Až se rána zahojí, jdu znovu do ringu. Posílí mě to. Těžké váhy dozrávají kolem třiceti. I později.“
