Konečný podniká ve sportu, vlastní tělocvičny, které se mají při příznivém vývoji otevřít 11. května. Jejich zázemí ovšem zůstane uzavřené, což ho štve.
„Kdo otevře fitka bez sprch a WC? Jen ten, který tam nikdy nebyl, nebo nikdy necvičil. Třeba já během tréninku vypotím i dvě tři kila,“ napsal Konečný. „Kdo v těch hadrech má jet MHD? Která žena (i spousta chlapů) vydrží třeba 90 minut bez toalety? A proč zákaz sprchy? Prý se viry drží ve vlhku, ale copak se tam řádně nenamydlí všichni? Dejme tomu… ale kolik lidí tam tedy půjde bez možnosti se řádně umýt? Copak se fitkům vyplatí platit personál, uklízečky atd.? Myslíte si, že do fitka vleze někdo, kdo se necítí dobře? Naopak nakoupit si půjdete klidně, i pokud nejste úplně zdráv.“
Konečný je vyléčený z koronaviru. Omezení bych zmírnil, tvrdí |
Mezi ty, kdo se z koronaviru zotavili, patří i sám Konečný. Nemoc měl v březnu. „Mimochodem spousta lidí nemoc již prodělala,“ tvrdí 41letý rodák z Brna. „Mají tedy protilátky a nemají žádný důvod být ekonomicky neaktivní. Naprosto chápu a respektuju, že jsou zde rizikové skupiny obyvatelstva, které je třeba chránit. Ale když vidím, kolik z těchto občanů riskuje své zdraví v obchodních centrech mimo pro ně vyhrazený čas, tak si myslím, že i oni to vidí podobně jako já. Proč tedy brzdit ekonomiku, jejíž tvrdé dopady ucítí každý občan v ČR na vlastní kůži!“
Rozhořčený je i jako restauratér. „Kdo vynahradí hospodským ty ztráty? Úvěry a půjčky, nájmy, energie, zaměstnance atd. Co to je za nesmysl bránit třeba padesáti lidem pokecat u pivka, když markety jsou plný lidí? Nakoupit si musí každý, chápu, ale právě proto do hospody půjde jen ten, kdo chce, komu nevadí případné riziko z nákazy. Naopak do obchodu musí každý, přestože se případné nákazy bojí. Vždyť tam stojí velké fronty a mačká se se spoustou lidí, které nezná,“ vadí Konečnému. Restaurace se mají otevřít 25. května, ovšem kromě výdejního okénka můžou fungovat jen předzahrádky.
Ústecký radní se vyjádřil i k dalším dvěma oblastem. Ke školám, kde by byl pro střídavou výuku pro žáky. „Pokud chtějí omezený počet ve škole, nebylo by lepší třeba jeden den první stupeň a druhý den druhý stupeň? Alespoň by byl kontakt vyučujícího s žákem. Mohli by jim zadat úkoly na následující den. Měli by možnost prověřit, zda něco dělali, či ne. Zadat úkoly a výuku na doma,“ představuje si Konečný, otec tří dcer.
On i jeho manželka jsou OSVČ a čekají na odpověď, zda dostanou slíbenou pomoc 25 tisíc korun. „Samozřejmě žádná reakce, ani třeba zpracováváme vaši žádost a ozveme se. Jsem zvědav, jak dlouho budeme čekat a zda se vůbec dočkáme. A bude tedy podobná pomoc následovat i za květen?“
Konečný, angažovaný v Ústeckém fóru občanů, podle svých slov chápe zdravotní stránku věci. „Ale podle mě každodenní život přináší mnohem větší a mnohem nebezpečnější rizika. Snad se naše vláda brzo umoudří... a všechny její kroky budou ohodnoceny u dalších voleb. Její kroky mi přijdou naprosto zcestné, to snad musí být podle mě účel, a ne jejich blbost. Reaguji především proto, že se mě její opatření velmi dotýkají, ale aspoň jsou moje zážitky autentické.“
