Bude to potřeba.
Pokud chtějí české veslařské naděje, které ovládly celkové pořadí Světového poháru, do prvního velkého finále v kariéře, musí zabrat. Ze čtvrtečního čtvrtfinále Helešic s Podrazilem postoupili ze třetí příčky.
Nebo že by šetřili síly? „Podvědomě možná jo, ale asi o tom ani nevíme,“ přemítá 22letý Helešic.
Čtvrtek na MSZpravodajství ze šampionátu v Plovdivu |
Jaký byl tedy čtvrtfinálový závod, který se kvůli větru odložil o den?
Jezdíme tak, že tři jdou dál a my byli třetí. Dva a půl dne jsme tu stáli, leželi na posteli, takže se dá říct, že jsme jeli první závod, který se vždycky jezdí špatně. Zase jsme se rozjeli a myslím, že to bylo lepší než rozjížďka. Trochu víc jsme se přitáhli, zmáčkli se, ale pořád tam je mezera. Natrénováno máme asi nejvíc, co jsme kdy společně měli, je to jen o tom přesvědčit hlavu, aby to prodala.
Čím to, že vám ve čtvrtfinále Kanaďané a Novozélanďané takhle ujeli?
Nám to uteklo druhou pětistovku. Třetí pětistovku, která bývá naší nejslabší, jsme zase Novozélanďany dotáhli na půl loďky, co jsem si všimnul. Ale pak se nebylo kam hnát. Bylo vidět, že další tři lodě jsou vzadu a nemají šance nás dojet. Tak jsem to protlačili, zítra v semifinále dostaneme krajní dráhu a doufám, že to bude ta u tribuny. Ne u lodí, kde se rozjíždí.
Zhruba do poloviny trati na vás dotírali Poláci. Nelekli jste se?
Jakub to hlídal, já se moc nekoukám. Sleduju záda před sebou, protože když se díváte do strany, tak se vám loď roztřese, ztratíte rovnováhu a závodní rytmus. Jakub to hlídal, já jsem napravo viděl Dány před kilometrem už hodně vzadu. Takže bylo víc klidu. Pak jsme si pohlídali dvojku Polska a bylo vidět, že jsme za to od kilometru vzali a bylo rozhodnuto. Měl jsem chuť ještě pozlobit Novozélanďany, ale Jakub nechtěl, tak jsme je nechali být.
Pohodový postup. Jen trenér hodil na kole tygra, vykládal Synek |
To si stihnete při závodu říct?
Já během závodu nemluvím, jsem rád, že dýchám. Není to legrace, kdo si vyzkoušel vesla aspoň na trenažeru, ví, jak je ten sport náročný. Soustředím se jen na sebe. Maximálně je tam nějaký vzdech nebo zavoláte „pojď“, ale nějaké dlouhé věty? To nehrozí. Jsme sehraní a na vodě už nemusíme moc mluvit.
Dá se říct, že máte po povedené sezoně větší sebevědomí?
Myslím, že se cítíme líp než loni na mistrovství světa. Tam to bylo trápení, ale my se toho nesmíme bát. A nesmíme si nechat ujet lodě na začátku před kilometrem a držet se dvou tří lodí vpředu. Možná tam budou vepředu všechny lodě, to nikdy nevíte. Závodí se do posledního metru.
A jak se vám sžívá s rolí spolufavoritů?
Já myslím, že v takové pozici nejsme. Mistrovství světa je úplně jiný závod než Světový pohár a my sem přijeli prostě jako dvojka bez kormidelníka. A kam se dostaneme, tam se dostaneme.
