„Měl bych jet kvalifikaci sprintu, z níž se budu snažit postoupit mezi třicet nejlepších,“ přibližuje své cíle chodský rodák.
SP v běhu na lyžích se v Novém Městě v únoru neuskuteční. Co v březnu? |
V Novém Městě se o víkendu nepojede, přesto se s koronavirovou situací vyrovnává klasické lyžování poměrně statečně. Souhlasíte?
Jsem rád za každý Světový pohár, který se koná. Už jen kvůli jednotlivým reprezentacím je to dobré, protože každá má nějaké partnery, kteří chtějí být v televizi vidět. Je mi spíš líto, co jezdí české poháry nebo podobné soutěže v dalších zemích. Tyhle závody se nekonají, takže mladší kategorie nemají momentálně motivaci trénovat nebo se na ty akce připravovat.
A co říkáte svým výkonům v probíhajícím světovém poháru?
Nejvíc mě potěšil výsledek na prvním podniku v Kuusamu. Bývá poměrně dobře obsazený. Tahle trať mi na klasický sprint celkově sedí, s osmnáctým místem v kvalifikaci jsem byl spokojený. Pak jsem jel v Davosu, kde je to kvůli nadmořské výšce takové specifické. Někomu to sedí víc, někomu míň, každopádně je hrozně důležité to vyladit na ten daný den. A dobré to bylo i v Drážďanech, potěšil mě jak týmový sprint, tak závod jednotlivců. Jinak se člověk snaží tak nějak trénovat a přesouvat, jak jen to jde.
Blíží se světový šampionát, v německém Oberstdorfu začíná za deset dní. Berete jej jako svůj vrchol sezony?
Koná se jednou za dva roky, takže určitě vrcholem být musí. Mezi další vrcholy pak patří různé podniky světového poháru. Zhruba víme, jak tratě vypadají a které z nich nám sedí víc. Od toho se pak také odvíjí příprava. Občas je ale také třeba si odpočinout, nedá se držet ta nejvyšší úroveň po celou sezonu od podzimu do března.
Co byste považoval za úspěch?
Měl bych jet kvalifikaci sprintu, z níž se budu snažit postoupit mezi třicet nejlepších. Ještě se bude rozhodovat, jestli pojedu i týmový sprint. Trať je jiná než o víkendu před týdnem, kdy jsme byli ve Švédsku.
Jak na vás doléhá tlak na větších akcích? Reprezentovat na světovém šampionátu je přeci jen zodpovědnost...
Myslím, že na mistrovství světa bude tlak a stres o něco větší než na světovém poháru. Tím, že ale nejezdím prvním rokem, tak už jsem na to nějakým způsobem zvyklý. Třeba na mistrovství republiky, kde závodíme s klukama mezi sebou, je stres podobný jako na světovém poháru. Člověk nemůže jít do závodu s tím, že by se výsledku bál.
I kvůli tomu vám zřejmě klasické lyžování sedí...
Přivedla mě k němu rodina, hlavně otec. Dřív jsem ho ale kombinoval i s horským kolem a nemohl jsem se rozhodnout, který sport si do budoucna vyberu. S přibývajícím věkem už to moc kombinovat nešlo, a tak jsem se rozhodl pro běžky. Kolo muselo ustoupit, už jsem ho měl jen jako doplněk a v intenzitě tréninku slábne každým rokem. Samozřejmě mám kolo pořád velmi rád.
Přitom jste na horském kole měl slušné úspěchy, byl jste mistrem republiky...
Na kole jsem pak už ale nejezdil úplnou špičku, zato na lyžích jsem byl v republice lepší. Říkal jsem si, že do budoucna mi budou běžky sedět víc. Bylo to těžké rozhodování, ale musel jsem ho udělat. Kdybych kombinoval oba sporty, tak bych v nich byl průměrný, což jsem nechtěl.
Čím to, že se na Chodsku rodí tak úspěšní lyžaři? Vy, Kateřina Razýmová...
Tak to nevím, třeba náhoda. Je to štěstí. (úsměv)