V týdnu ještě Luděk Lichnovský sháněl kredity na fakultě tělesné kultury, aby mohl postoupit do třetího ročníku, a jen o pár dní později závodil v úniku na mistrovství republiky v Žiaru nad Hronom se Zdeňkem Štybarem, Romanem Kreuzigerem či Petrem Vakočem.
Mladý cyklista SKC TUFO Prostějov, který svou budoucnost vidí spíše na dráze, z toho vytěžil stříbro v kategorii do 23 let.
Luděk Lichnovský
„Je to pro mě velké překvapení, protože jsem se na to vůbec necítil,“ přiznal Lichnovský. „Jsem za to šťastný i za celý tým, protože už jsme cítili, že se potřebujeme zviditelnit nějakým pořádným výsledkem. Pomůže to atmosféře v týmu,“ věří olomoucký rodák.
Rozhodující únik se zrodil už v prvním ze sedmi kol. Tušil jste takový scénář?
Vůbec ne. Poslední dobou, jak na mistráky jezdí i naši nejlepší závodníci z World Tour týmů, bývá pravidlem, že na začátku ujede skupina, aby to ti nejlepší měli snazší, mohlo se jet tempo a v závěru se uprchlíci sjedou. Náš tým chtěl mít někoho právě v té odjeté skupině, akorát v úvodu nechtělo pole nechat nikoho ujet. Až při nájezdu do kopců se ti nejlepší seřadili vepředu a já se dostal za Františka Sisra na druhé místo. Když jsme projeli první dva kopce, zjistil jsem, že jsme pelotonu ujeli, a pak už jen naskakoval odstup.
Ve skupině vás bylo třináct, včetně největších hvězd Romana Kreuzigera, Zdeňka Štybara či Petra Vakoče. Napadlo vás, co tam mezi nimi děláte?
V prvních kopcích jsem jel docela na hranicích možností, takže jsem se ani nedíval kolem sebe. Až při klesání, když jsem skupinou projížděl na konec, tak jsem si všiml, kdo tam se mnou je, a byl jsem překvapenej, že jsou tam všichni takhle dobří. V tu chvíli mi bylo jasné, že to nebude únik, který půjde jen tak lehce sjet. Hned se ostatní mezi sebou domlouvali, že se pojede tempo a možná k nám přiskočí Peter Sagan, ale ani jemu se to nepovedlo.
V tu chvíli jste začal tušit, že by to mohlo být dobré?
Jen v tom smyslu, že jsem v úniku byl, ale jinak se mi jelo hrozně. Neměl jsem formu a říkal jsem si, že budu rád za co nejdelší dobu, kterou ve skupině vydržím. Až dvě kola před cílem jsem začal pomýšlet na to, že by z toho mohl být nějaký dobrý výsledek.
Jak se závodí v úniku, když necítíte formu?
Ze začátku jsem měl problémy, protože předcházející časovka se mi hodně nepovedla, takže jsem z toho byl rozhozený a nedostal jsem se do závodu. První kolo úniku jsem byl jen rád, že tam jedu, a vůbec mi to nesedělo. Trochu jsem si odpočinul, s Jurajem Saganem jsme chvilku nestřídali a pak jsem si na tempo zvyknul. Největší problém byl zvládnout nástupy do kopců. Vyjet je už pak bylo v pohodě, ale protože se chystám na mistrovství Evropy na dráze a kopce netrénuju, ani mi nikdy zvlášť nešly, tak to bylo těžké. A nakonec se právě tady rozhodl boj o titul do 23 let, protože Roman Lehký věděl, že je do kopců lepší, a nechtěl to nechat až na špurt, kde bych ho mohl porazit. Navíc tam měl i týmového kolegu Hníka, který mu to do kopce rozjel, a to už nebylo v mých silách.
S čím pojedete na dráhové mistrovství Evropy do 23 let do portugalské Anadie? (18. až 23. července)
Původně jsem měl jet bodovací závod a scratch, ale teď se ještě diskutuje o tom, že bych měl jet omnium, takže to ještě není rozhodnuté. Sám si nerad dávám nějaké prognózy. Rád bych byl v desítce, a pokud to půjde, tak ještě výš.
Považujete se spíš za silničáře, nebo dráhaře?
Moje letošní sezona se nevyvíjela na silnici dobře, máme nového trenéra, se kterým se připravujeme výhradně na dráhu a tam se mi až na jednu výjimku v Brně docela vedlo. Na dráze se cítím mnohem lépe, takže bych se viděl spíš tam.
Studujete vysokou školu, jak to jde skloubit s angažmá v kontinentálním týmu?
Na Univerzitě Palackého jsem dostal individuální plán a ani tak to není jednoduché, ale dá se to zvládnout a doufám, že studium úspěšně dokončím. Na 99 procent ale čas i všechno ostatní přizpůsobuji cyklistice. Jednou bych chtěl získat medaili na velkém šampionátu na dráze, třeba už teď z mistrovství Evropy, to by byla největší odměna, které bych se mohl dočkat. To by mi úplně stačilo a po ničem jiném v cyklistice tolik netoužím.
