Jiní v těch chvílích srší vztekem. Házejí raketou. Ruku protivníkovi podávají jen se sebezapřením… Lucie Šafářová ovšem ukazuje, že i prohrát se dá s úsměvem. Jako když gratulovala Karolíně Plíškové po velké české řeži ve 2. kole Roland Garros, v níž padla 6:3, 4:6, 1:6.
„Samozřejmě mě to mrzí. I když nejsem žádný velký extrovert, samozřejmě taky prožívám emoce, ale abych byla zlá na lidi kolem sebe… Oni si to nezaslouží,“ usmála se. „Já si za to můžu sama. Snažím se to akceptovat a vidět rozumně.“
Na to, že se vrátila k tenisu po vleklých zdravotních potížích, totiž odehrála solidní duel. Zvlášť proti světové šestce.
„Šance tam byly,“ uvědomuje si. „Hlavně brejkbol ve druhém setu. Možná jsem to mohla dotáhnout, ale Karolína to zahrála dobře. Ve třetím setu mi trochu došla šťáva. Jak se zápas otáčel v její prospěch, zvedala se, zato já měla energie míň a míň, dělala jsem víc a víc chyb. To jde ruku v ruce.“
Jak by ne: zápasovou kondici nahradit nelze. „Navíc trénuju hrozně krátce, abych byla stoprocentní na tři sety s hráčkou Kájiných kvalit. Doufám, že do Wimbledonu mám dost času zamakat a do kondice se vrátit.“
V areálu, který si spousta tenistů (i fanoušků) cení nadevše, dost pravděpodobně bude chtít dotáhnout svůj sen v deblu: na všech třech dalších grandslamech už s Bethanií Mattekovou-Sandsovou uspěly. Návrat na Roland Garros jí však ukázal, že to jde i v singlu.
Pavouky turnaje |
„Je pozitivní, že mám pořád výkonnost i na takové hráčky. Abych proti nim měla šance a třeba i vyhrála,“ řekla. „V tréninku jsem se cítila dobře. Ve Wimbledonu se nehrají tak dlouhé výměny, na antuce se víc běhá. Ale užila jsem si to. Tady se mi prostě hraje dobře. A ještě čeká debl.“
V něm v Paříži zápolí po boku Rusky Kuzněcovové. Osvědčená spolupráce „páru Bucie“ by se měla obnovit až u Temže.
A dění poblíž Seiny naznačilo, že vydrží-li Šafářové zdraví, pořád se můžou dít zajímavé věci.
