Byl to pro ni také víkend protikladů. V sobotu střelecké selhání, v neděli naopak pohoda s malorážkou i na trati - a radost z 11. místa i nejlepšího hromadného závodu v životě.
Se střelbou si Lucie Charvátová během týdne ve Francii docela tykala. „V trénincích jsem ji měla stabilní a věřila jsem, že se o ni budu moci opřít,“ líčila. Což se povedlo ve sprintu, i když jeden kalibr nespadl.
Zato v sobotu... Devět ran letělo ve stíhačce mimo terče!
Vůbec celý její sobotní závod byl divný. Den blbec.
„Cítila jsem, že od začátku stíhačky nemám síly, ostatní mi ujížděly, nedokázala jsem docvaknout mezeru, na přechodu mi soupeřky vždycky cukly. Prostě jsem se do toho závodu nedokázala položit.“
STÍHAČKA: Den blbec Lucie Charvátové.
Výsledkem bylo 55. místo v cíli. Ztratila pozici mezi nejlepšími 25 ženami v celkovém pořadí poháru a tím i místo v nedělním hromadném závodě.
A nebo snad ne? Věděli, že Švédka Hanna Öbergová onemocněla a stíhačku nejela. Charvátová by se mohla coby první náhradnice postavit na nedělní start místo ní.
Švédské přání: Užij si to, je krásně
„Pojede Hanna hromaďák?“ ptali se Češi už v sobotu večer Švédů. Ti jim nic neřekli. Budiž, budu se i přesto připravovat tak, jako bych měla v neděli startovat, ujistila Charvátová.
Až v neděli v devět ráno švédští servismani na stadionu sdělili českým kolegům: „Hanna nejede.“ Rychlý telefonát do hotelu následoval.
Věřila, že ve své mysli si po sobotním zklamání dokonale uklidila. „Navzdory všem těm chybám na střelnici tam v sobotu nebyla žádná velká chyba, se kterou by se nedalo nic dělat. Nebudeš vzpomínat na to, co se dělo při stíhačce,“ přesvědčovala sebe samu.
Počasí? Stejně jako v pátek pod psa. Další díl biatlonového plavání. Lilo a lilo. Z areálu se stal ráj deštníků.
PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2019/2020 |
Švédští trenéři si z ní dělali legraci: „Ten start máš od nás jako dárek k Vánocům, užij si to, je krásné počasí.“
Biatlonistky se choulily pod stany, v kapucích, ze stropu tu na ně kapalo, při přípravě na start mokly. „Na holkách bylo vidět, že nikomu se ani moc nechce startovat,“ vyprávěla Charvátová.
Byla výjimkou. Vzpomněla si, jak se jí právě v takovém nečase v minulosti dařilo. V Ťumeni získala svoji první juniorskou medaili v hustém dešti. A v Ruhpoldingu 2016 se při podobně nevlídném počasí dokázala v pohárové stíhačce zlepšit ze 42. na 20. místo.
„Rozhodně je pro mě lepší déšť než čerstvý sníh, ve kterém se bořím a nemám ho ráda,“ vypráví. „Trať byla v neděli těžká, ale konečně se na mě usmálo i štěstí.“
NA TRATI. Charvátová mezi špalíry diváků v pláštěnkách.
Ne, jen o štěstí to rozhodně nebylo. V hlavě i nohách si připadala silná. „Od prvního kola se mi jelo dobře. Když někdo zrychlil, dokázala jsem na to zareagovat. Tím líp se mi potom i střílelo. Jakmile jsem v pohodě, mohu se do toho střelecky opřít.“
Jedu proti žlutému číslu. Tak ať
Za celý závod udělala jen tři chyby, což byla v neděli velmi dobrá bilance. „A díky té střelbě jsem byla položená do závodivé nálady. Chtěla jsem se rvát, bojovat.“
Důkazem fyzických a psychických sil Charvátové byla poslední položka vstoje. Za nula! „Ta to mé nabuzení ještě vyeskalovala.“
Vyrážela vzápětí na trať se ženou ve žlutém, vedoucí závodnicí Světového poháru a velmi dobrou běžkyní Ingrid Tandrevoldovou. Ale proč mít příliš velký respekt z velkých jmen, že? Už ve štafetě v Hochfilzenu přece v posledním kole Norku porazila.
Má toho po třech dnech hodně, stejně jako ostatní, pomyslela si Charvátová.
Hromadný závod žen v Le Grand-BornandZpravodajství |
Na trati se dvakrát předjely. „Bála jsem se, aby se Tandrevoldová z kopce do cíle za mnou nechytla a nedofinišovala mě pak. Ale zároveň jsem si na ni docela věřila. Vážně jsem cítila, že na to ještě mám a že budu bojovat.“
Nedala Norce šanci a přijela si do cíle pro 11. místo. V kontaktním závodě Světového poháru se ještě nikdy tak vysoko neumístila. Ve stíhačce dosud nejvýše pronikla na 12. místo v Östersundu 2016 a při pouhých dvou předchozích startech v hromadném závodě skončila nejlépe na 27. místě v Ruhpoldingu 2016.
CÍL. Lucie Charvátová vybojovala 11. místo.
„Ten výsledek je pro mě skvělý,“ radovala se. „Asi budu milovník hnusného počasí, protože v pátek a v neděli bylo při závodě fakt nechutné - zato v sobotu bylo pěkně, skoro nám svítilo sluníčko, což byly pro mě nejspíš moc jednoduché podmínky.“
Nemohou být Vánoce na jaře?
Ovšem na velké rozjímání o výsledku nezbýval v neděli čas, biatlonisty čekal rychlý přesun na letiště v Ženevě, aby stihli ještě v neděli večer doletět domů.
„Na stadion nám přivezli věci, jen jsme se osprchovaly, podepsaly prize money a už jsme v džínách letěly do autobusu. Dokonce byla domluvený policejní eskorta, která nás doprovázela na letiště. Policajti čekali v každé vesnici, abychom měli hladký průjezd.“
Do Ženevy to zvládli za hodinu a 20 minut. Na letišti byli včas. Jenže jejich letadlo nabralo už při startu zpoždění 50 minut. Přitom na přestup ve Frankfurtu měli mít jen 50 minut.
Po přistání ve Frankfurtu se hnali letištní halou, aby navazující spoj stihli. „To byla snad čtvrtka pod minutu po eskalátorových pásech. Hrozný kalup. Definitivně jsem se po závodě vyklusala až ve Frankfurtu,“ zasmála se.
Ale utíkali marně. Letadlo do Prahy jim uletělo.
„Nikdo nám pak nedal žádnou zprávu, co dál. Přitom my se už tak těšili domů. Byli jsme docela zoufalí.“
Kousek od letiště dostali hotel, ráno konečně zdárně pokračovali do Prahy.
„Mnohem víc bych si Vánoce užila, kdyby se slavily na jaře než v tomhle shonu,“ ulevila si Charvátová po přistání na ruzyňském letišti. „Všechny vánoční dárky jsem musela shánět po internetu a vánoční atmosféra na mě ani nestihla dýchnout. A teď potřebuju hlavně vyprat.“
Až pak se snad dočká několika dnů klidu a odpočinku. Doma i v Rakousku. „Už potřetí totiž pojedeme s rodinou do Seefeldu, abych si tam ještě trochu užila bílé Vánoce, zalyžovala a potrénovala.“
V lednu opět vjede do Světového poháru, v němž má za pouhá tři kola letošního ročníku třikrát víc bodů než za dvě předchozí sezony dohromady.
Čtvrté kolo hostí německý Oberhof, jenž je tradičně hnusným počasím pověstný, takže...
„Ne ne ne, tam to fakt nesnáším,“ zasmála se Lucie Charvátová.
