Na lepší než desáté místo českého kvarteta to tentokrát nestačilo, ale pocit větší střelecké sebedůvěry, který si Lucie Charvátová odnese do budoucích týmových závodů, by mohl být cenným bonusem z předposledního dne světového šampionátu.
No vida, že by se karta obracela? Zbavujete se obav ze štafetové střelby?
Konečně! Už bylo načase, abych předvedla, že netrénuju pro nic za nic. Jsem ráda, že jsem dnes štafetu s dobíjenými ranami zvládla. Včera jsem sice byla na tréninku neskutečně nervózní, ale říkali jsme, že když jsem nervózní na tréninku, bude to dnes dobré. Je fakt, že jinak se mi i tréninková střelba na Pokljuce oproti prosinci a lednu mnohonásobně zlepšila, hlavou jsem se vrátila do klidu, v jakém jsem byla v létě. Takhle by to střelecky mělo dopadnout vždycky, jenže předtím tomu pokaždé něco chybělo. Aspoň tady to vyšlo.
Češky doběhly ve štafetě na MS desáté, zlato obhájily norské biatlonistky |
Ve štafetě bývalo vašim velkým problémem především dobíjení, protože speciálně na dobíjené rány jste bývala extrémně nejistá. Zato v sobotu jste i tu jednu vestoje zvládla s přehledem.
Přitom se mi stala taková podivná věc. Dala jsem tu první dobíjenou a asi dvě vteřiny jsem se chystala střílet další, protože jsem vnitřně nevěřila, že ten terč spadl. Nebyla to kdovíjak vypracovaná rána, cukla jsem při ní se sebou. Egil (trenér Gjelland) říká, že s tím mým cukem je šance fifty fifty, jestli terč spadne nebo ne. Ale tentokrát jsem tam tím cukem ránu dotlačila.
Cukem? Co tím přesně myslíte?
Já totiž v téhle sezoně hrozně bojovala se svým vnitřním klidem. A když nejsem v hlavě klidná, tak ten stav mysli impulzivně přenáším ven, do prstu a celého těla. Proto nejsem schopná se úplně zastavit v terči a právě tim cukem těla chci do terče skočit. Přičemž má flinta ani po výstřelu nezůstane v klidu a tím pádem je i další přebití takové neklidné. To jsem se právě v poslední době snažila eliminovat a dávat si pozor, abych si tím nerozhazovala polohu.
Jak se vám ve štafetě jelo?
Na trati šlo o neskutečně těžký závod. V posledním kole mi docházely síly. Samozřejmě jsem chtěla bojovat o ještě lepší umístění, ale čtvrt minuty ztráty na Wiererovou po poslední položce už bylo moc.
Stáhla jste ji, aspoň trochu.
Tak to už nejspíš taky nemohla. Všechny holky nejspíš v posledním kole dost nemohly, protože trať začínala být promáčená. S klukama servisákama jsme to ale nakonec vymysleli dobře. Ráno mi vytestovali lyže, které se mi moc nezdály, tak jsem je poprosila, aby zkusili testovat ještě i těsně před mým startem - a nakonec mi dali jiné, víc na vodu. Jely dobře, přesto mé fyzické síly i vinou vedra docházely velmi intenzivně.
PŘEDÁVKA. Markéta Davidová (vlevo) vysílá Lucii Charvátovou do čtvrtého úseku.
Markéta Davidová říkala, že sníh jí připadal tupý.
Ono už nejde o zimní sníh, ale ještě není ani jarní. Nemá zrno, moc nevede a na trati může být tupý. Zažili jsme tu veškeré počasí. Nejdřív pršelo, pak sněžilo, potom mrzlo a teď je tady jaro. I pro servisáky je každý další den výzva.
Konečné desáté místo štafety byste zhodnotila jak?
Interně jsme určitě počítaly, že bychom mohly dopadnout líp. Loni jsme skončily čtvrté a před závodem na Pokljuce jsme věřily, že pokud se nám povede střelba, měly bychom se umístit do šestého místa. Jenže teď podala spousta štafet na střelnici výborné výkony a výsledky byly docela našlapané. Myslím si, že jsme trochu za očekáváním, s takovým střeleckým výkonem jsme určitě pomýšlely na víc.
Bezchybná Davidová: Zkusila jsem to. Pomalou nulou bych moc času nenahnala |
Měly jste třetí nejlepší střelbu ze všech štafet. Rozhodlo se na trati.
Já samozřejmě vnímám svůj podíl viny v předchozích štafetách, a bylo jich strašně moc, kde jsem to holkám střelbou pokazila. Teď sice ne, ale vždycky se k dobrému výsledku musí sejít všechny čtyři články. Tentokrát prostě náš týmový výkon stačil na desáté místo.
Byla to zvláštní štafeta. Jen těsně před vámi dojely favorizované Francouzky a Italky, naopak Ukrajinky mají medaili a Polky jsou v první šestce.
To je prostě mistrovství světa. Pokaždé někdo překvapí a naopak někteří favorité jsou zklamaní. Támhle kousek od nás stojí Švédky, i ty určitě čekaly víc. Je fakt, že Polky tak moc vepředu nikdo nečekal. A Ukrajinky? Ty jsou dravé, navíc často na Pokljuce trénují, připadají si tu jako doma.
Po dlouhé době se vrátíte domů. Co si myslíte o stavu, v jakém se nyní Česko nachází?
Doufám, že se nějak domů dostanu. Bydlím ve Vrchlabí, to je okres Trutnov, takže my jsme teď v totální barikádě. Když budu odtud jezdit na tréninky do Jablonce, což je moje práce, budu tam muset jezdit s pracovní smlouvou, aby mě na hranicích okresu policie pustila ven. Je šílené, jak to teď u nás vypadá. Každopádně se budu dál snažit minimalizovat kontakty s jinými lidmi, stejně jako doposud. Ale už je toho všeho moc.
Za dva týdny má hostit Světový pohár Nové Město.
Věřím, že ten svěťák opravdu bude, i když situace u nás je vážná. Může ji mít na vině i to, že spoustě lidí chybí v Česku zodpovědnost. My sportovci se, bohužel, možná chováme jinak než někteří občané u nás, přinejmenším z toho pohledu, jak se stýkáme nebo spíš nestýkáme s lidmi, jak přijímáme informace o situaci v Česku, jak na ně dokážeme reagovat.
Lucie Charvátová na MS v Pokljuce |
Nezaznamenala jste mezi soupeřkami obavy z cesty do Česka, když je tam nyní epidemiologická situace jedna z nejhorších v celé Evropě?
Nemyslím si, že se bojí. Ta čísla samozřejmě hodně sledujeme a víme, že v Česku je to s prominutím na prd, ale na prd už je to tam dlouho. My to bohužel moc neovlivníme, jen se snažíme chovat, jak máme.
Od začátku sezony jste vlastně doma ani moc času nestrávila.
Od října jsem byla doma dohromady jen tři dny, když jsem po svěťáku v Hochfilzenu přijela na tři dny na Vánoce. Ale už 25. prosince jsem zase odjela trénovat ven a od té doby jsem na cestě. Vyhýbala jsem se nebezpečí nákazy při cestách domů, co jen jsem mohla. Už v říjnu jsem z týmového soustředění rovnou pokračovala na své vlastní. V listopadu jsme jely na sever a tam jsem zůstala až do prvních svěťáků. Tak jsem teď i zvědavá, jak to u mě doma vypadá.
Ještě to není úplně ideální, ale věřím, že už se zase šplhám vzhůru! Děkuji za veškerou podporu a milé zprávy, které od Vás dostávám!
#iamstillbreathing
Climbing up is always more exhausting, but hopefully, I'm back on track again! Thank you for all your support and the kind messages I've got from you.
Bude tam zaprášeno.
To tedy jo.
A čeká vás velké prádlo, ne?
Taky. Už jsem několikrát prala i na cestách, když jsem zrovna bydlela v apartmánech. Teď jsem měla kombinézu čistou, abych na trati zavoněla, přeprala jsem si ji předtím na hotelu v ruce. Tak nějak jsem si zvykla na život sbalený v tašce na kolečkách. Tedy přesněji ve dvou velkých taškách a dvou batozích. Nebo bych spíš měla říct v jednom autu, kterým to vše i sebe z místa na místo převážím.
