Podruhé během dvou závodů jste brala body naposledy skoro před dvěma lety. Musíte být spokojená.
Ano, jsem spokojená. Jsem moc spokojená, protože včerejší výkon mě dostal do takové lepší pohody. Jsem ráda, že jsem se tolik nepropadla, protože udržet se kolem třicítky je pro mě rozhodně nadprůměrný výsledek i vzhledem k tomu, jak se dosud vyvíjela sezóna, takže je to nad očekávání.
Běžecky jste se cítila lépe než v minulých závodech?
Běžecky je to určitě lepší, cítím se tady líp, i zdejší tratě mi poměrně sedí. I z běžeckého lyžování mám docela dobré vzpomínky, ale pořád cítím, že ke konci závodu mi síly docházely, že na těch stojkách se to podepsalo.
Takže vás nerozhodil vítr?
Nebylo to tolik větrem nebo náporem diváků, tam jsem prostě neměla síly se pořádně postavit. Poslední dvě kola byla trápení, byla jsem ráda, že jsem se dostala přes horizont, nějak jsem se odšťouchala a cíl jsem vyhlížela velmi napjatě.
Lucie Charvátová na trati stíhacího závodu v Novém Městě na Moravě.
U mužů to byla místy docela větrná loterie. U vás to bylo lepší?
Kluky jsem nezkoumala, neviděla. My jsme byli na cestě do buňky, když závodili, takže netuším, jaké měli počasí, nechci to srovnávat a ani nevím, jak stříleli. Myslím, že i my ženy jsme to měly poměrně náročné. Aby padaly kroupy před nástřelem, to jsem nezažila.
Co jste v tu chvíli dělala?
Nevěděla jsem, jestli se mám jít někam schovat, nebo tady mám nacvičovat nějaké rozjetí, protože promáchaná jsem byla už na startu. Pak jsme s nějak dostaly na start, a i praporky na střelnici byly hodně nacucané tou vodou, takže i když foukalo, nebylo to tak určující.
Ale úvodní položku vleže jste zvládla perfektně.
Musela jsem na ni dost štelovat mířidla, protože jsme nastřelovali poměrně vzadu a já pak přijela na stav číslo 2. Pro mě i to bylo takové malé potěšení, protože co se týče nastřelování, u mě je to vždycky trochu složitější, nejsem si tím úplně jistá. Jsem ráda, že ty cvaky se mi zdařily.
Veronika Vítková závod vzdala, Ondřej Moravec se od čtvrtého kola pral s žaludečními potížemi. Je těžké se tomu vyhnout?
No, teď už doufám, že se tomu vyhnu ve zdraví. Těším se domů, jsme měsíc na cestách a jak jsme všichni spolu, možná si to pořád předáváme jeden na druhého. Celkově když je tělo unavenější, je o to víc náchylnější. Musím to zaklepat, moje imunita je v tomhle relativně silná, takže mě zatím žádné neštěstí nepostihlo a byla bych ráda, kdyby se mě to zdraví drželo i přes Vánoce. Protože když člověk onemocní, je oslabený, těžko se mu trénuje a o to hůř se potom vrací.
Cítíte, že vám forma celkově stoupá?
Byla bych ráda, kdybych se na té vlně udržela. Já, co se týče změn, pomalu lezu nahoru a věřím, že o to déle se tam udržím. Většinou to tak u mě bývá, že ty změny nějaký čas zaberou, určitě jsem ráda, že se mi to tady povedlo, protože v Novém Městě to byly v prvním trimestru nejlepší závody, ačkoliv počasí nám včera ani dneska moc nepřálo.
Hodně vám pomohlo, když k týmu nastoupil nový trenér Egil Gjelland?
Určitě, já ho mám strašně moc ráda, je to pro mě osobnost, dodal mi velký impuls do biatlonu. Já v současnosti biatlonu nemám co vytknout, celé léto a myslím, že můžu mluvit za všechny holky, jsme si užily, trénování nás bavilo, poznaly jsme nová místa, nové metody tréninku, všechny jsme chytly novou šťávu. Ačkoliv se nám tolik nedaří, tak co se týče vztahů, jsme to upevnili poměrně solidně, máme na čem stavět a je to jen odpíchnutí.
Je až škoda, že nemůžete jet nedělní hromadný závod.
Abych se přiznala, před pátečním závodem jsem tak napůl měla sbaleno a plánovala jsem, že pojedu domů. Pak jsem přišla do kamionu a servisáci se mi začali smát, že si můžu jít vybalit. Pak se to spočítalo a prý: Co kdybys jela ještě masák. Kdybych měla jet, tak na to síly vůbec nemám. Těch holek tam doskočilo zezadu dost. Kdybych zůstala někde kolem toho 18. místa, co jsem se pohybovala před třetí položkou, tak možná jo, ale i takhle si myslím, že je to pořád nadprůměrný výkon. Dostat se do masáku – to už bychom chtěli opravdu moc.
