Lvi z dvěstětisícové Brescie nejspíš překvapují i sami sebe. Vždyť klub, který vznikl před osmi lety, je mezi italskou elitou teprve druhou sezonou.
Letos na jaře se Brescia udržela zásluhou desátého místa, radost si klubové vedení udělalo postupem do semifinále Italského poháru.
V létě coby posily dorazili Dario Hunt či Brian Sacchetti, ale jako hlavní trumf se ukazuje stabilita. Američané David Moss, Lee Moore i Marcus Landry jsou v Brescii druhou sezonou - stejně jako Luca a Michele Vitaliové.
Italští bratři už jsou zkušenými borci, Luca má za sebou čtyři euroligová angažmá, oba pomáhali Itálii s postupem na mistrovství Evropy 2015, právě se do reprezentace vrátil. A - upřímně - také s sebou oba vláčejí břímě nenaplněného potenciálu.
Letos však dělají hodně proto, aby si rodinné jméno pozvedli.
Jedenatřicetiletý Luca je ten starší, s 201 centimetry vyšší a nastupuje na pozici rozehrávače. Při své výšce však může přecházet i na křídlo.
V předchozím ročníku Luca Vitali zlepšil 18 asistencemi proti Cremoně rekord Serie A:
Šestadvacetiletý Michele jde ve stopách nejen bratrových, ale i rodičů Anny Marie Mazzoliové a Roberta Vitaliho. S 196 centimetry Luku nedorostl, ale patří na pozici křídla.
Oba pocházejí z Boloně a vyrůstali za dob soupeření tamních rivalů Virtusu a Fortituda. A to stálo za to. Vždyť v letech 1999 a 2001 oba kluby společně prošly v Eurolize mezi čtyři nejlepší.
Bratři Vitaliové pocházejí z líhně Virtusu, dvojnásobného euroligového šampiona (tehdy nosil sponzorské jméno Kinder). Napodobovali a navazovali na Predraga Daniloviče, Manu Ginóbiliho či Marka Jariče.
Luca coby obrovský talent naskočil do Euroligy už v šestnácti. V další sezoně se přesunul k rivalům Montepaschi Siena, mezi muže znovu jen nakouknul. Rozkvést měl v druholigovém Sutoru Montegranaro, pomohl mu mezi elitu a sám chtěl mířit výš.
V tomto provinčním klubu ho však zastihla ekonomická krize, která otřásla pořádky v italském basketu. Některé kolosy zanikly zcela (Siena, Benetton Treviso) a na jejich troskách začali růst skromnější nástupci. Jiné se jen propadly do nižších soutěží - to je případ Virtusu Boloňa i Virtusu Řím.
Přežila jen Olimpia Milán jako poslední domácí útočiště pro italské hvězdy - v roce 2008 sem zamířil Luca Vitali a odehrál tu svou dosud životní sezonu včetně 32 bodů proti Panionisu Atény. Jenže na konci ročníku se Luca nepohodl s vedením a odešel k rivalům do Říma...
Stal se z něj cestovatel italskou ligou.
Další slavné adresy? Třikrát přestoupil do Vanoli Cremona, jednou šel do Umana Reyer Benátky, jednou se vrátil do Virtusu Boloňa a jednou na své první - a zatím poslední - zahraniční angažmá do španělského Herbalife Gran Canaria.
Duše se snad konečně uklidnila v Brescii, Luca tu drží „už“ druhým rokem. Snad i díky spolupráci s bratrem Michelem.
Luca Vitali:
Také o pět let mladší z bratrů Vitaliových mezi muže Virtusu Boloňa nakoukl už jako dorostenec, v sedmnácti. Pak se probíjel přes třetiligové i druholigové hostování.
Z Lukova stínu částečně vykoukl před třemi lety coby tahoun Juvecaserty, jenže v následujícím ročníku si zranil koleno a klub z Caserty ze Serie A sestoupil.
Michele Vitali:
A teď oba prožívají skvělé období v „neviditelné“ Brescii. Bez tlaku se zrodila skvěle fungující továrna na vítězství.
Jasně nejemotivnějším z úspěchů vedoucího celku byla výhra 76:74 na palubovce ligového nováčka-navrátilce. Není jím nikdo jiný než Virtus Boloňa, mateřský klub Vitaliových. Luca zápas rozhodl touto střelou:
Se sérií osmi výher se očekávání v Brescii zjevně zvýší. Stejně tak se ale zvýšila pohoda v klubu. Kam až může outsider dojít?