Největší slávu si Loyola užila za Kennedyho. V roce 1963, zrovna když se JFK usazoval v prezidentském úřadu, dokráčela na finálový turnaj pro čtyři nejlepší univerzitní celky.
A pak ho taky vyhrála.
Obojí se Loyole povedlo jen jedinkrát historii. Až letos, po 55 letech, to první „jen jedinkrát“ padlo.
Příběhy March MadnessZajímavé momenty z bojů o titul v americké univerzitní lize NCAA |
V sobotu proti Michiganu a případně také v pondělí proti lepšímu z dua Kansas - Villanova se reprezentanti jezuitské vysoké školy z Chicaga budou snažit o změnu druhého faktu a zkusí získat prsteny pro vítěze.
Ale do historie amerického basketbalu, dokonce i celého sportu, vstoupila Loyola trochu jinak. Její legendární trenér George Ireland míval rád rychlou hru a jeho taktiku už od roku 1961 nejlépe naplňovala sestava se čtyřmi Afroameričany. Porušoval tím „gentlemanskou“ dohodu o nasazování maximálně dvou mužů tmavé pleti.
A ano, tým z Loyoly si tehdy vyslechl spoustu nadávek a schytal taky pár plivanců a kopanců...
Loyola, třída 2018 |
Jenže hodně vítězil, hlavně na jaře roku 1963. Triumf nad Tennessee Tech o 69 bodů v prvním kole play off potvrdilo správnost Irelandovy cesty.
Ve druhém kole však Loyola narazila na silný celek z Mississippi State University, čistě bělošské školy.
Tým z jihu dostal tehdy od guvernéra Mississippi zákaz nastoupit, ale pokynům se vzepřel.
Co víc: když obě pětky dorazily na hřiště, Joe Dan Gold z Mississippi potřásl pravicí Jerrymu Harklessovi, kapitánu Loyoly pocházejícímu z newyorského Harlemu.
Byla to historická událost. Důkaz kennedyovské oblevy ve společnosti. Na tuhle chvíli se později často a rádo vzpomínalo. Golda a Harklesse v dalších letech sblížila a proměnila je v celoživotní přátele.
Finále 1963 mezi Loyolou a Cincinnati pak přineslo další novinku: jednalo se o první zápas o titul, při kterém měli Afroameričani v základních pětkách navrch.
Vítězný celek Loyoly z roku 1963:
55 years ago today, the beginning of the end of racial barriers in college basketball started with "just a normal handshake." Story on the 55th anniversary of the "Game of Change" between Loyola and Mississippi State https://t.co/LXfmlHsylC https://t.co/s4YpORuaV2
Je třeba dodat, že tehdy ještě bylo střídání výjimečné. Loyola došla pro výhru beze změny v sestavě, Cincinnati využilo jednoho muže z lavičky. Na čtyři minuty.
Na neutrální půdě v Louisville se každopádně odehrálo parádní drama, vítězství 60:58 po prodloužení zajistil Loyole v posledních momentech zápasu Vic Rouse trefou zpod koše.
Výročí triumfu mužů z Loyoly si nenechal ujít chicagský patriot Barack Obama a všechny žijící členy týmu v roce 2013 pozval do Bílého domu.
Momenty ze závěru finále Loyola - Cincinnati:
Jerry Harkless a Les Hunter to následně dotáhli do NBA. To je ve více než stoleté historii basketbalu na chicagské Loyole velká věc. Oba patří k nemnoha absolventům, kterým se to podařilo.
Hlavní hvězda: Sister JeanTakřka zázračné tažení basketbalistů Loyoly turnajem NCAA má svou velkou hrdinku.  Ano, hrdinku. Už osmadevadesátiletou jeptišku Jean Dolores Schmidtovou, největší fanynku tohoto týmu. |
Škola však má i jiné basketbalové hvězdy. Například chicagského rodáka Mika Novaka.
Tenhle 206 centimetrů vysoký obr patřil k prvním pivotmanským hvězdám v Americe. Jen profikariéru si „naplánoval“ do špatného období. Zahájil ji v roce 1939, a když se po válce liga BAA a na ni navazující NBA teprve rozjížděly, on už končil.
Při vší úctě k Claytonovi Custerovi nebo Dontemu Ingramovi, hlavním postavám letošního celku, zatím posledním doopravdy vynikajícím hráčem z Loyola-Chicago je Blake Schilb.
Ten Blake Schilb, který dnes reprezentuje Česko.
Před jedenácti dvanácti lety sbíral jedno ocenění za druhým a prosadil se mezi nejlepší univerzitní borce ve Spojených státech. Ve školních kronikách je zapsán jako jeden z nejlepších střelců i trojkařů z Loyoly.
Na draftu do NBA po něm však žádný klub nesáhl a on pak na první profesionální štaci zamířil do Nymburka. A později vyženil české občanství.
