„Na tréninku vypadáme jako bundesligový mančaft, ale v zápase to jde o několik levelů níž. Trénujeme deset dní obranu, a dostaneme 39 gólů,“ nechápal trenér Jan Landa.
Rozhodla šílená tříminutovka ve 2. půli, během níž Lovosice inkasovaly sedm gólů v řadě. Po sólech hostů. Z vedení 23:22 byla rázem ztráta 23:29, klíčová pro osud zápasu.
„Sami jsme se poslali do kopru,“ štvalo křídlo Lukáše Malého. Kouč Landa podobnou smršť prý nepamatuje: „Vzal jsem si oba oddechové časy, asi se mi to nikdy v životě nestalo. Každý to chtěl urvat sám, ale technickou chybou to zhoršil. Góly do prázdné brány, to bylo, jako kdyby nás někdo palicí zarážel do země.“
Z kabiny Lovců se křik neozýval, porada se ale protáhla. „Když trenér po utkání pět minut na všechny ječí, hráč si z toho nic nevezme. Dal jsem klukům prostor vyjádřit se k nám trenérům, k týmu, ke konkrétním hráčům. Ať vyventilují, jestli jim něco vadí. Ty názory měly hlavu a patu,“ cítil Landa, obsah ovšem neprozradil. „Když je po takových zápasech v šatně ticho, je chemie týmu špatná. Ale teď se vyjádřili mladí, staří, trenéři. Chce se na tom pracovat!“
Lovosice doma poztrácely už pět bodů, přitom měly být silnější než loni. „Bojovník v nás se objeví hrozně pozdě. Nebo až když nám teče do bot. Když jsme v klidu, není tam vlčák, který vidí krev a chce kousat. Obzvlášť když nejsou diváci, kteří umí tlak na soupeře vytvořit.“
