Pět mladíků v dresech klubů NHL si pořídilo lístek za bezmála čtyři sta korun a postavilo se na místa s nejlepším výhledem už dobrou hodinu před sobotní exhibicí na počest legendárního centra Vladimíra Růžičky. Zbytečně. Masivní betonové schody slávistického stadionku se na slavnosti nezaplnily. "Mrzí mě to, doufal jsem, že přijde ještě o tři tisíce lidí víc," řekl sedmatřicetiletý centr Růžička. "Víc dětí. Jenže čtyřčlenná rodina si nemůže dovolit zaplatit patnáct stovek." "Divadlo stojí dneska taky šest set," argumentoval organizátor Pavel Maršoun. "Mysleli jsme si, že přijde víc lidí. Na druhou stranu v předprodeji to vypadalo ještě hůř." Na ledě se projížděla společnost elitních českých hokejistů. S Jágrem, Reichlem, Ručinským, Eliášem, Hejdukem a Paterou třeba Dvořák, Nedvěd, Hlaváč, kompletní řada New York Rangers. Ze střídaček přihlíželi slavní koučové Richard Farda a Ivan Hlinka. Růžičkovi pogratuloval také brankář Dominik Hašek, který přijel v modrém tričku s límečkem a džínách. Dva a půl roku po olympijském triumfu jej diváci vítali půlminutovým aplausem, byť jich na střetnutí Růžičkova výběru s Jágr Teamem přišlo sotva jako na ligový zápas s Havířovem. Na tribunu se posadili herci, atletický fenomén Jan Železný i tenista Bohdan Ulihrach. Ve středovém kruhu vymalovali pořadatelé znaky týmů, v nichž Vladimír Růžička během jedenadvacetileté kariéry hrál, včetně Edmontonu, Bostonu a Ottawy. Halou duněla neoficiální hymna akce, v jejímž refrénu Richard Müller zpívá o karetním večírku "u starýho Růžičky". Podobně jako kdysi v Litvínově nastoupil vážený útočník s Petrem Rosolem, titul mistra světa 1985 si připomněl s tehdejším křídlem Jiřím Hrdinou a bekem Antonínem Stavjaňou. Sezonu v Trenčíně si vybavil se Slovákem Zdenem Cígerem. Fanoušci Slavie znovu spatřili pohromadě zbožňovanou formaci Ujčík, Růžička, Sup. Poprvé a nejspíš naposledy se Vladimír Růžička sešel v zápase s Vladimírem Růžičkou, svým jedenáctiletým synem, který si užil asi životní chvíle. Před prvním vhazováním se pošťuchoval s Jaromírem Jágrem a v uvolněném závěru dal dva góly Milanu Hniličkovi. "Škoda, že klukovi není osmnáct jako dceři, ale i tak se mi splnil sen," prohlásil pyšný otec. Vzápětí ovšem plánoval, jak chlapci srazí sebevědomí: "Zítra na soustředění ho zase probudím, aby spadl z hrušky." Utkání nepotvrdilo trend přituhování v exhibicích. Bránilo se volně a přihrávalo i na brankovišti. Naostro dřeli pouze gólmani, přesto se skóre rozrostlo na 12:12. Kapitán Slavie i reprezentace z Nagana vynikl svými tradičními fintami, bušil si holí o led pro přihrávku a vůbec ukázal, proč se donedávna chodilo na Slavii hlavně na "Růžu".
7. srpna 2000
