Jen díky němu se podařilo dopravit vůz na tažném laně do cíle rychlostní zkoušky, a tedy bez penalizace. Tam převzala auto doprovodná tatrovka a odtáhla jej za devět hodin do 600 kilometrů vzdáleného bivaku v Puertu Madryn.
"Solidarita Roberta Randýska a jeho posádky navázala na ty nejlepší tradice dakarského závodění," děkoval Lopraisův tým na svých internetových stránkách, že vůbec může pokračovat v závodě, byť s mankem téměř tří a půl hodiny. A to se před smolným okamžikem Loprais pohyboval po průjezdu druhým kontrolním bodem na medailové pozici.
Lopraisovi se stal osudným přejezd jednoho z kritických míst druhé etapy na 200. z 237 měřených kilometrů, kde kvůli zácpě způsobené uvízlými soupeři musel zastavit. Při pokusu o akceleraci se ale projevila závada, kterou tým popsal jako "destrukci přítlačného kotouče a lamely spojky".
"Ozvala se zlověstná rána a auto se po několika stech metrech definitivně zastavilo," uvedli Loprais a spol. s tím, že taková závada se na jejich dakarských speciálech snad ještě nikdy neobjevila.
"Věřil jsem ale, že to nějak zvládneme, že se najde někdo, kdo nám pomůže. Nikdy se nevzdávám. Situace byla samozřejmě vážná, ale řešili jsme to v mezích možností v relativní pohodě," uvedl Loprais, který spolu s kolegy začal s opravou nepojízdného vozu hodinu po půlnoci místního času.
Ve stejném místě jako Loprais měl problémy i Tomáš Tomeček, který se ucpanou trať snažil objet. Při sjíždění zpět do úvozu se ale vůz převrátil na pravý bok. Nezraněnou posádku vyprostil brazilský týmový kolega André de Azevedo v druhé týmové tatře, Tomeček ale ztratil přes hodinu na nejlepší.
"Dalších asi 40 km bylo doslova očistcem. Jemný písek, zapadnutá auta, motorky. Když už se trať zlepšila a dalo se jet rychle, tatra dojížděla a doslova 'žrala' prach před ní jedoucích aut a motorek. Cíl byl vysvobozením," uvedl na svém webu tým Letka Racing, který po příjezdu do bivaku ihned začal s opravou nabouraných dveří, výměnou bočního skla a rovnáním boku kabiny, tak aby šly dveře otevřít.
