"Nechci být alibista, ale titul je pro nás pořád ještě strašně daleko. Na druhou vím, že to máme rozehrané opravdu dobře," nezastírá Vojtěch Srba, lovosický kouč.
Takže oficiálně útok na titul ještě vyhlásit nechcete?
Dobře víte, že sezona se může během týdne změnit. Kdybychom prohráli doma s Duklou, tak jsme odsunutí do pelotonu družstev, které budou hrát někde o třetí čtvrté místo. Dukla své body uhrála a je v tabulce pravdy na nule. My sice máme tři body, ale kdybychom ztratili, tak jsme pod tlakem. Navíc Dukla už svoje zápasy odehrála, už může jen sbírat. To samé Karviná. Nás čekají ještě dva zápasy doma s Karvinou a Hranicemi, kde zase budeme muset my, jestli chceme hrát o nejvyšší příčky.
Ale cítíte, že letos je historická šance?
Rozehrané to máme výborně, porazili jsme třetího silného soupeře. Ať už to teď v Zubří dopadne jakkoliv, jdeme do toho s tím, že už minimálně 9 bodů máme a k dispozici ještě domácí utkání s Karvinou a Hranicemi. To je potěšující. A čím víc bodů budeme mít do odvety, tím silnější psychika bude. Když půjdeme do nadstavby se 13 body, a Dukla s Karvinou budou mít řekněme po dvanácti, logicky zbytek bude mít už velký odskok. Už bude jistota nějakého úspěchu.
Letošní systém extraligy bez play-off vám nahrává?
Žádný systém nebude úplně spravedlivý, ale tento je určitě spravedlivější než play-off. Ukázala to Karviná, která loni měla mizerné výsledky během roku, a pak se prosadila v play-off a dokázala to k titulu dotlačit. Kdyby letos předváděla takové výsledky v základní části, tak nebude ani bronzová.
Zato vy už máte téměř jistotu, že budete půlmistrem.
Ještě jím nejsme, protože hrajeme v Zubří, a to je hrozně těžké utkání. Ale my tam můžeme jet s naprosto klidnou hlavou. Budeme zase oslabení, protože Krahulík je po operaci, nechtěli jsme na nic čekat, aby byl do zimní přípravy fit a družstvo bylo připravené. Ale tím nechci říct, že budeme v Zubří odevzdaní. Museli jsme proti Dukle, a to jsme splnili.
A to jste byli oslabeni o několik opor, jiní hráči hráli se sebezapřením.
Smekám před hráči. Hráli jsme se soupeřem, který patří k úplně nejlepším, v poslední době porazili doma Plzeň i Karvinou, vyhráli v Zubří. Je to soupeř, který má nejlepší formu v extralize. My byli bez Motla a Škvařila, Krahulík hrál s jedním zlomeným článkem na prstu, Šuma nemohl pořádně hodit na bránu. Velký dík patří divákům, kteří nás hnali od první minuty dopředu, a měli jsme i dost štěstí. Je vidět, že se tým dokáže semknout.
A díky tomu jste zaokrouhlili sérii výher už na 10 zápasů v řadě.
Jsme za to samozřejmě rádi. Co se nám stalo v tomto týdnu, to nás za celý půlrok nepostihlo. Bohužel, přišlo to zrovna před Duklou, o to je cennější, že jsme to zvládli.
Duklu vlastně porazil lovosický "lazaret", navíc se dokázal vyrovnat se ztrátou náskoku šesti gólů.
Je to důkaz síly mančaftu, ale hlavně zkušenosti. Neskrýváme, že to družstvo zkušené máme. Ale jedna věc je mít dobré mužstvo, druhá sportovní štěstí, třetí absence zranění a čtvrtá dobrá forma. To všechno dohromady nás potkalo, a proto ten výsledek je zatím takový, jaký je.
Co chybělo loni k tomu, abyste byli úspěšnější?
Loni jsme neměli vůdce týmu. Ten nám chyběl. To je velký rozdíl. Teď je tu Milan Berka, který to všechno naprosto splňuje. Tím se uvolnil prostor pro Jirku Motla na křídle. Na střední spojce hrál proto, že jsme toho vůdce hledali. Najednou se mu otevřel prostor. Druhá věc je, že se vrátil brankář Kylíšek, a Šálek je o dost zkušenější. Role týmové jedničky mu vůbec nevyhovovala, protože na ni nebyl absolutně zralý.
Co ještě je za vzestupem Lovosic? Loni jste přece měli taky výborný tým, a přesto jste patřili v extralize jen k průměru.
Má to několik faktorů. První věc je, že se musí postavit dobré družstvo. To jsme měli i loni, akorát než si sedlo, tak jsme se dostali do skluzu. Hned ve 2. kole jsme prohráli v Třeboni, následně jsme hráli smolné utkání s Jičínem a další tři duely prohráli o branku. A najednou byl sen o nějakém úspěchu pryč. A letos? Musím přiznat, že po třetím kole to se mnou osobně hrozně zamávalo. Už jsem si říkal, že chyba musí být někde jinde než u týmu. Nebylo to o smůle, my jsme zkrátka hráli objektivně hrozně špatně v Plzni, na Dukle neproměňovali šance a jeli do Karviné. Mohlo to dopadnout podobně, klidně jsme mohli o branku prohrát. Ale my jsme uhráli u mistra bod a družstvo si začalo věřit, protože to se nám v historii snad nikdy nepovedlo, uhrát tam dobrý výsledek. Nakoplo nás to. A pak? Nejen, že jsme vyhrávali, ale hlavně zaslouženě a po dobré hře. Moc jsme se nenatrápili ani se silnými soupeři, což nám dodalo víc pohody a sebevědomí.
