Třiatřicetiletý Jiří Mynařík by mohl chodit na lodi Vltava, která vozí po Lipenském jezeře turisty, klidně i se zavázanýma očima. Slouží na ní jako lodník už devátý rok a za tu dobu ji stihl dokonale poznat. Když loď odvazuje od přístavního mola a kapitán ji vzápětí vede na plavební trasu, je spokojený, že zase slyší pravidelný zvuk lodního motoru. "Loď je pořád spolehlivá, i když byla vyrobena už v roce 1958. Samozřejmě jí musíme věnovat pravidelnou údržbu a řádně ji hýčkat, protože už má svá léta a neseženeme na ni žádné náhradní díly. Před šesti lety dostala nový interiér, takže teď je pro pasažéry mnohem pohodlnější. Během plavby se nyní mohou lidé občerstvit i v lodním baru," uvedl Mynařík. V lodní sezoně, která na Lipně trvá od začátku května do konce října, se dvoučlenné posádky motorových lodí Vltava a Lipno prakticky nezastaví. "Většinou jezdíme každý den od půl desáté ráno do pěti odpoledne a o prázdninách ještě dvakrát týdně večerní plavby. Když nejsme na vodě, uklízíme lodě i nástupiště a připravujeme se na další vyjížďky," popisuje život lipenských loďařů plavčík. Přestože o letní dovolené si může nechat jenom zdát, Mynaříkovi to nevadí: "Práce na lodi mě baví. Můžu se spolehnout na to, že každá parta, kterou vezeme, je jiná a naopak náš kolektiv je pořád stejně stabilní a pohodový," svěřil se Mynařík, který se chce na podzim ucházet před zkušebními komisaři pražské Státní plavební správy o složení kapitánských zkoušek. Ve volném čase nejraději opravuje a projíždí auta. "Rychlá jízda už mě však přešla. Už mě nebaví závodit," kroutí hlavou lipenský lodník. Připouští, že na tom mohou mít podíl i roky praxe na vyhlídkové lodi, která si na majestátní hladině Lipenského jezera stále udržuje své klidné výletní tempo.
1. července 2000
