Na LOH v Soulu byl Ben Johnson usvědčen z dopinku poprvé. Obrovská ostuda z užití anabolického steroidu stanozololu skončila tehdy dvouletým trestem - Johnson musel předat zlatou olympijskou medaili Carlu Lewisovi a dva jeho světové rekordy byly vymazány. "Udělal jsem velikou hloupost. Buďte čestní a nenechte se svést jako já," vzkázal Johnson začínajícím atletům.
V březnu následujícího roku se kouč Charlie Francis přiznal, že jeho svěřenec požíval zakázané prostředky již od roku 1981. A čisté svědomí neměli prý ani další atleti: Dessai Williams, sprinteři Mark McKoy a Tony Sharpe či Angela Taylorová-Issajenková, členka stříbrné štafety z OH 1984. Posledně jmenovaná pak i přes anonymní výhrůžky zabitím doznání potvrdila.
V září 1990 se "Big Ben" na tartan vrátil a startoval i na olympijských hrách v Barceloně'92. Vypadl až v semifinále, ale hned v následné halové sezoně byl opět lapen. Na mítinku v Montrealu mu komisaři odebrali vzorek s desetinásobně překročeným množstvím testosteronu. Atletická hvězda nadobro zhasla.
IAAF odebrala sprintujícímu kulturistovi všechny medaile a rekordy, za své vzal i titul světového šampióna z Říma 1987. Z dějin zmizel i skvělý výkon 9,83 sekundy a Američan Lewis se dodatečně stal dvojnásobným mistrem světa. Johnson se začal soudit a neustále opakoval: "Za případ ze Soulu se omlouvám, ale nyní, nyní jsem úplně nevinný." Nikdo mu však nevěřil a jeden z nejslavnějších atletů minulého století dostal doživotní stop.
Benjamin Sinclair Johnson se narodil 30. prosince 1961 ve Falmouthu na Jamajce, v patnácti letech se přestěhoval s matkou a čtyřmi sourozenci do Toronta. V roce 1977 se jej ujal kouč Francis a o pět let později získal Ben první velkou medaili. Na Hrách Commonwealthu v Brisbane vybojoval stříbro v běhu na 100 metrů a v roce 1984 získal bronz také na LOH v Los Angeles.
Johnson obdržel 23 různých ocenění, překonal desítky národních, halových a řadu světových rekordů. Jeho stovku "s podporou steroidů" za 9,79 sekundy vyrovnal až Američan Maurice Greene v Aténách roku 1999. V kariéře si Johnson vydělal přes sedm milionů dolarů, proslul samotářskou přípravou před závody a ve své době býval hlavním tahákem atletických mítinků.
V roce 1994 na sebe bývalý král sprintu upozorňoval už jen arogantními výstupy. Velebil své fotbalové umění a tvrdil, že jej lákají špičkové kluby v Itálii. O úspěchu nepochyboval: "Je to hra pro primitivy," hodnotil fotbal. Při evropském turné poskytl rozhovor listu L'Equipe, v němž žehral na nespravedlnost. "Vy si myslíte, že jsou dnešní atleti čistí?", drtil slova. "Já měl jen smůlu, že jsem byl lepší než ti ostatní, co zobali," říkal.
Studentům v Berkeley zase v listopadu 1998 tvrdil, že bude pracovat jako bojovník proti dopinku. "Nebyl jsem sám, ale zaplatil jsem za všechny," litoval se ve studentském časopise. Před MS v Sevillě 1999 IAAF definitivně potvrdila Johnsonův doživotní trest a tak po "Velkém Benovi" zbyly jen vymazané rekordy, silácké řeči a pěkná řádka vtipů. Třeba ten v narážce na dopující Američanku Angelu Myersovou: "Ben Johnson přísahá, že nedopoval - byly to jen tabletky hormonální antikoncepce!"
