V pětileté historii závodu, který se pravidelně jede v Olomouckém kraji, získal König titul už podruhé. "Tehdy v roce 2010 ještě nebyl v kalendáři UCI, takže teď byla větší konkurence. Ale asi jsem také o trochu silnější, takže to vyjde nastejno," snažil se o srovnání pětadvacetiletý profesionál stáje NetApp-Endura.
Rozhodující náskok jste získal ve třetí královské etapě přes Jeseníky. Jak se zrodil?
Bylo to strašně těžké. Když jsme přejeli Jeseníky, celý balík byl unavený. Jen jsme čekali na okruhy na Ecce Homo a hned v prvním jsme se rozhodli zaútočit, protože nebylo proč čekat. Pole se hned rozdělilo, já jsem odjel sám a už jsem si náskok jen hlídal, i když to bolelo. Vyšlo to a jsem šťastný.
Bylo těžké v závěrečné etapě více než minutový náskok uhlídat?
Podřídili jsme tomu všechno a od začátku jsme vývoj kontrolovali. Těžké to bylo při stoupání na Ecce Homo, kde chtěli všichni útočit a rozhodit nás. Ale pak se do pelotonu všichni z týmu vrátili a odvedli perfektní práci. Pomohli nám ještě kluci z cyklokrosové reprezentace, kterým strašně děkujeme. První skupina pak začala ohrožovat Leopard Trek, takže ji začali sjíždět. Já jsem mohl být v klidu, protože na nejlepšího z uprchlíků jsem měl náskok 2:20.
Nakonec došlo na hromadný dojezd, ve kterém jste dospurtoval jako třetí. To už bylo nad plán?
Domluvili jsme se, že to Honza Bárta před cílem zkusí, a když to nevyjde, rozjede mi to na spurt. Tím, že z toho bylo ještě pódium, nemůže být nic jiného než spokojenost.
Jeli jste s kombinovaným týmem pod hlavičkou reprezentace. Bylo těžké nastavit narychlo spolupráci?
Jsem strašně překvapený a spokojený s tím, jak tým fungoval. Sešli jsme se den před závodem a hned první den na časovce družstev jsme byli třetí o tři vteřiny za Leopardem. A to hlavně proto, že jsme startovali na mokré silnici a v uličkách Uničova jsme je tak nemohli sjet. Už tam jsme ale předvedli, že tým byl kompaktní. Všichni pracovali výborně, od masérů přes mechaniky až po Tomáše Konečného, který jako ředitel týmu odvedl skvělou práci. Jsem hrozně rád, že výsledek vidíme.
Jak vychází Česká tour ve srovnání s ostatními závody po světě?
Zajištěním a organizací je srovnatelná s velkými závody. Ale je jasné, že když se podíváme na startovní pole, tak tu nejsou ProTour týmy a to je znát. Závod je divočejší a hůř se hlídá, protože startujete v sedmičlenném družstvu a týmy tu nejsou tak silné, aby závod udržely pohromadě nebo pod kontrolou. I když Leopard Trek tím, jak se snažil závod kontrolovat, ukázal, že je podpůrným ProTour týmem.
A skladbou a náročností etap?
Byly poskládané úplně ideálně. Nejdřív prolog, první den lehčí s dojezdem ve sprintu, ve kterém nakonec odjela skupina. Pak královská etapa a na závěr okruhy pro diváky. Moc se mi to líbí.
Zmínil jste, že se cítíte silnější. Jak vysoko se chcete dostat?
Ještě nejsem tak silný, abych nemohl být lepší. Takže pořád se chci zlepšovat, užívat si to. Letos si snad odbudu konečně premiéru na Grand Tour na Vueltě. Třítýdenní závod je další stupeň ve výkonnosti. Uvidíme, kam mě posune.
Třeba až na Tour de France?
Není tajemství, že náš tým žádal o divokou kartu a nedostal ji jen o fous. Nakonec se nás rozhodli nejdřív vyzkoušet na Vueltě. Jeli jsme i Dauphiné Libéré, což je generálka na Tour de France. Před posledními dvěma etapami jsem onemocněl a odstoupil z osmého místa. K Tour to jde přirovnat a není to o moc větší skok.
