Na glasgowském ovále vykroužila poslední zatáčku a do cíle osmistovky zbývaly atletce Lence Masné poslední desítky metrů.
Sil měla dost a chtěla útočit na špici. Jenže před ní neprostupný štos soupeřek. Co teď? blesklo 29leté brněnské běžkyni hlavou.
„Chvilku jsem přemýšlela, jestli je mám oběhnout zprava jako v Dauhá (tam doběhla Masná třetí). Ale říkala jsem si, že holky vytuhnou a udělá se tam prostor,“ líčí půlkařka. Houštinou unavených sokyň se tak umně prosekávala jako princ za Šípkovou Růženkou. „Zkusila jsem je ve finiši prostě rozstřelit,“ usmívá se blonďatá Češka.
Její závěrečné vzepětí stačilo v prestižní Diamantové lize na čtvrté místo, jen o dvě setiny jí odolala dvouminutová hranice. „S časem jsem poměrně spokojená, i když vím, že jsem měla na to jít pod dvě minuty. Nezvládla jsem to ale takticky,“ mrzelo Masnou.
Příliš smutnit však nemusí. Svým výkonem potvrdila, že patří mezi širší světovou špičku a na blížícím se evropském šampionátu bude patřit k adeptkám na medaili.
Jak se vám zvyká na takovou pozici?
Nějak si to nepřipouštím. Časem ztrácím na nejlepší soupeřky vteřinu až vteřinu a půl. Na druhou stranu zase vím, že v závodě je to jedno. Tam už hraje roli taktika, podmínky a strkanice.
To se přesně stalo v sobotu v Glasgow. Dohromady pět závodnic bylo nakonec namačkaných ve 14 setinách. Zažila jste někdy něco takového?
Byla to premiéra, ale takové závody jsou potřeba, abych se otrkala. Když se člověk dostane na Evropu, konkurence bude podobná. Všechno se to bude motat v balíku a tam se bude rozhodovat.
Na podobných mítincích jste v minulosti nestartovala. Berete to tak, že se učíte mezi elitou používat lokty?
Asi jo. Když bude potřeba, tak je použiju. Je škoda, že jsem neměla víc prostoru, jsem si jistá, že bych útočila na osobní rekord.
Dřív jste za čas okolo dvou minut byla ráda, teď když se přiblížíte magické hranici, tak jste nespokojená, jak to?
To je pravda. Ta nespokojenost vyplývá z toho, že se mi ten závod běží hrozně lehce a běžím ho vlastně zadarmo, ale stejně nedokážu prodat, co mám natrénováno. Když bych cítila, že doběhnu úplně vyřízená, tak neřeknu ani slovo, ale takhle jsem zatím nespokojená.
Kde se to ve vás takhle zlomilo? Po loňském světovém šampionátu v Moskvě, kam jste postoupila až do finále?
Dalo by se to tak říct. Už i příprava na loňské mistrovství světa šla jiným směrem, probrala jsem si hlavu. Finále člověka nakopne a od té doby jsem na takové pozitivní vlně a snažím se tam udržet.
A to se daří. I na halovém světovém šampionátu jste zase proklouzla mezi nejlepší šestku. Změnila jste i něco v tréninku?
Trochu víc jsem poznala svoje tělo. Tréninky nepřetáčím, nepřepínám se a nechodím za hranu svých možností. Maximum se snažím předvést až v závodě. Samozřejmě v nějakém tréninku přitvrdím, ale to jen tehdy, když chci simulovat podmínky v závodě. Dalo by se říct, že trénuju efektivněji.
A nepomohla vám i změna image? S krátkými vlasy vám to jde.
To taky. Cítím se s nimi mnohem lépe, vyjadřuje to víc moji osobnost, určitě je to pozitivní změna.
Co zlepšovat teď, abyste pravidelně na velkých závodech končila na stupních? Taktiku?
Musím se držet víc uprostřed balíku, a ne na konci. Ale těžko se to říká, protože první stovku dvoustovku většina holek strašně přepálí a já je v závěru zvládám předbíhat. Zezadu mám vždycky dost sil.
Co máte vlastně nyní v plánu?
V pondělí odjíždím na vysokohorské soustředění do Itálie, potom mistrovství republiky v Ostravě a vrcholem bude mistrovství Evropy.
Jaká je současná evropská konkurence na osmistovce?
Kromě Rusky Poistogovové máme všechny časy vesměs okolo 1:59 až dvou minut. Letos to bude hodně vyrovnané.
V Curychu můžete završit hattrick - třetí velké finále v řadě. V těch dosavadních jste ale vždy doběhla poslední. To by vás asi teď nepotěšilo, že?
S tím bych určitě spokojená nebyla, ale prozatím řeknu, že bych finále brala. Do Curychu pojedu s těmi nejvyššími ambicemi, ale ty si zatím nechám pro sebe.