Watson se s Ailsa Course ve skotském Turnberry přesto loučil jako velká osobnost. Člen golfové Síně slávy tady vyhrál v roce 1977, zanedlouho mu bude šedesát a překročí věkový účastnický limit.
Při svém posledním vystoupení na British Open byl naprosto skvělý, v obtížných větrných podmínkách uplatňoval nejen zkušenosti, ale i klid. Nakonec je ale "jen" druhý. I proto, že neproměnil poslední pat dnešního regulérního čtvrtého kola ze vzdálenosti, která mu předtím většinou nedělal problémy. "Je to zklamání, když si promítnu, co všechno jsem dokázal během těch čtyř dní. Vytvořil jsem si velkou šanci a neproměnil ji," uvedl Watson
Přece jen nervy a únava z pětihodinového programu sehrály své. "Bylo to zcela mimořádné," uznal Cink v první reakci. "Jsem tak šťastný za to, co se mi podařilo, ale bylo mimořádné, že jsem to dokázal ve společnosti takového muže.
Jednoznačné play-off
Cink se na jamce číslo 5, kde rozehrávka začala, ujal vedení, na následující šesté se skóre nezměnilo, protože Watson se dostal z velkých problémů, které ho zahnaly hluboko do nesestřihané trávy v šikmé stráni pod jamkovištěm.
Pověstný rough, vysoký porost, jímž je linksové hřiště v Turnberry tolik zrádné i vyhlášené, se stal milovníkovi zdejšího prostředí osudným na třetí jamce play-off, v běžném pořadí sedmnácté. Po první ráně, která skončila hluboko ponořená do trsů bující vegetace, se úžasný veterán nedokázal dostat ven, povedlo se mu to až napodruhé.
V závěru, který oba soupeře zavedl znovu pod tribuny u zdejší honosné klubovny, už byl Watson bezmocný a kazil, co se dalo. Do tváře se mu poprvé vloudila hořkost křečovitého úsměvu, k uklidnění použil i sebeironická slova. Naopak precizní a elegantní vítěz vedení o čtyři rány ještě zvýšil.
Watson odešel ze hřiště "středem". Špalírem jásajících diváků ho v objetí odvedla manželka. "Nejsme snad na pohřbu,ne?" zasmál se, když o desítky minut později v klidu rozebíral, co měl udělat jinak, které hole měl spíš zvolit, a podobně.
Zdvořilý vítěz
Společnost rodiny, tedy manželky a dvou potomků, byla několik málo chvil po posledním patu první, kdy dal Cink najevo své pohnutí. Zdržel se výrazných gest, protože věděl, koho porazil. Při vzájemné gratulaci s Watsonem působil hlavně zdvořile. Jásavý byl až ve chvíli, kdy přebíral stříbrný pohár, pověstný Claret Jug. "To, že půjdu o vítězství proti Tomu Watsonovi, se mi nezjevilo ani v těch nejdivočejších snech. Ale nakonec, je to turnaj a on ho hrál," snažil se vítěz uspořádat myšlenky.
Šestatřicetiletý Cink vyhrál naposledy loni v červnu Travelers Championship, což byl jeho pátý triumf na PGA Tour. Před pěti lety na MCI Heritage si zahrál i play-off, a vítězně. Na velkých turnajích kategorie major byl blízko úspěchu při loňském Masters, kde se nakonec podělil o třetí místo, stejně jako v roce 1999 na PGA Championship. Samostatně třetí byl na US Open v roce 2001.
Jeho nejlepší dosavadní výsledek na The Open byl ten předloňský, kdy se dělil o šesté místo. Letos na britském turnaji začal výtečně, 66 ranami v prvním kole. V následujících dvou se tomuto číslu nepřiblížil, hrál vždy nad par. Jednu ránu pod něj se ale dostal v neděli a na většinu konkurence to stačilo.
Válka nervů
Byla to totiž hlavně válka nervů. Ve vedení se dnes drželo několik hráčů, kteří nějakou chybou, nebo zlomovým momentem ve vlastní hře klesli. To byl případ jedné z anglických nadějí Rosse Fishera. Začal výborně a dostal se na úroveň sobotních lídrů, ale mezi čtvrtou a osmou jamkou nasbíral sedm ran navíc, zejména číslo 8 na čtyřparové pětce ho srazilo psychicky dolů. Ačkoli zbytek hřiště obešel bezchybně, nepředvedl nic, co by jej dostalo zpátky nahoru.
Jiným způsobem se z vedení vytratil Australan Matthew Goggin. Držel se dlouho v závěsu, občas vykoukl do popředí, ale tempo neudržel s tím, jak rostlo napětí a blížil se závěr.
Šel v poslední dvojici s Watsonem a nezdary na jamkách 14, 15, 16 ho dostaly do problémů a na zbývajících dvou stěží udržel dělenou pátou pozici.
Další anglický profesionál Chris Wood se o možnost hrát play-off připravil na osmnáctce a třetí z krajanů, atakujících na skotském hřišti vítězství, Lee Westwood, to po něm vinou třípatu zopakoval.
Nervozita, ale zřetelně i únava, se podepsala i na Watsonově hře. Američan byl posledním z "padlých", nicméně obdiv, uznání a slávu si za svou porážku v play-off vysloužil nadosmrti.
138. THE Open Championship - konečné výsledky1. Cink 278 (66+72+71+69) - v play-off, 2. Watson (oba USA) 278 (65+70+71+72), 3. Wood 279 (70+70+72+67), Westwood 279 (68+70+70+71), 5. Donald (všichni Angl.) 280 (71+72+70+67), Goosen (JAR) 280 (67+70+71+72), Goggin (Austr.) 280 (66+72+69+73). |
rána dneV golfu se někdy mohou stát neuvěřitelné věci a Stewart Cink by mohl vyprávět. Když v roce 2001 sahal po titulu na U.S.Open, stačilo mu k rozehrávce proměnit pat z 45 centimetrů. A on selhal. Hlavním důvodem, proč neproměnil pat, kterých by za normálních okolností proměnil sto ze sta, byla ztráta koncentrace. Nevěřil už totiž, že ten pat může něco znamenat. Retief Goosen měl totiž titul zdánlivě v kapse a Cinka mohl (aspoň si to myslel) zachránit jen proměněný pat z pěti metrů. Na ten se (tehdy) osmadvacetiletý Američan soustředil dokonale a míček "olízl" jamku. Zklamaný Cink doklepnutí podcenil a pak jen s úžasem sledoval, jak Goosen také nepochopitelně chybuje a musí hrát play-off s Markem Brooksem. V něm už ale Cink chyběl. "Bylo těžké se na ten druhý pat soustředit. Už jsem si opravdu myslel, že nic neznamená. Všechnu svou energii a emoce jsem dal do toho prvního..." Jestli si Cink z toho vzal nějaké poučení, pak určitě takové, že v golfu není nikdy konec - dokud není konec. A na letošním Open se mu to vyplatilo. Když Cink v nedělním finálovém kole v Turnberry udělal chybu na 16. jamce (bogey) a vzápětí nevyužil šanci na pětiparové sedmnáctce (jen par), zdálo se, že je ze hry venku a na vytoužený titul už nebude mít šanci, protože ztrácel jak na Toma Watsona, tak na Leeho Westwooda. Jenže na nelehké 18. jamce, kde se všeobecně příliš "neskórovalo", přišla jeho chvíle. Po svou skvělých ranách se dostal nejen bezpečně na green, ale dokonce do výborné šance a proměnil nesnadný pat na birdie. V ten okamžik to ještě jako "Rána dne" možná ani nevypadalo, protože už asi všichni věřili, že legendární Watson dotáhne turnaj do vítězného konce, ale Cink si tímto patem dal šanci, která mu nakonec překvapivě spadla do klína. Tentokrát koncentraci neztratil a bojoval jako lev až do konce. A proto je šampiónem nejslavnějšího a nejstaršího major-turnaje na světě... |
