Však mají čeští házenkáři věkový průměr 31,4 roku a sami se smějí: "Jsme nejstarší nároďák světa!" Při tréninkovém fotbálku hrají za "mladé" třicátníci, "starým" v případě třeba Jana Filipa či Davida Juříčka pomalu tiká čtyřicítka.
"Zrovna u nich dvou je obdivuhodné, jak si váží těla - proto to taky dotáhli tak daleko," soudí Holub. "Jenže věk zastavit nejde." Před turnajem se fanoušci radovali: tým je kompletní. "Realita byla trošku jiná," přiznává lékař. "Kluci si přivezli spoustu zranění, některá chronická, jako následky letitých bitev, co mají v sobě. Navíc dostali na kempu do těla, takže máme co dělat."
A je s čím srovnávat: Holub byl dlouho šéflékařem mládeže fotbalové Sparty, působil u mládeže Bohemians, dohlíží na juniorské fotbalové reprezentanty a individuálně i na další sportovce. "Ale házenkáři jsou opravdu nejtvrdší."
Příklad? Daniela Kubeše v duelu s Němci silák Kaufmann slangově "dotáhl" - po odhození míče pokračoval pohyb jeho ruky přímo do Kubešovy tváře. Výsledek: ač se realizační tým bál dokonce zlomeniny, házenkář se otřepal a s monoklem byl za chvíli zpět na hřišti.
"U Dana jsou dispozice opravdu velké," usmívá se Holub. Přeloženo: Kubeš je prvotřídní tvrďák. Odolnost bude dnes potřeba obzvlášť, Česko čeká pekelná výheň proti Makedonii, v níž půjde o postup do další fáze šampionátu.
Ač český realizační tým neustále zaměstnávají drobné šrámy i větší zranění (třeba u Mráze a Hynka, kteří zatím nehráli), obecně se o své reprezentanty nebojí. "V házené je sice mnohem víc tržných ran a pohmožděnin v horní části těla, ale kluci vydrží hodně. S fotbalem se to vůbec srovnávat nedá," soudí Holub a vysvětluje své zkušenosti: "Možná to zní zvláštně, ale ve fotbale si hráči pády vychutnávají, je to i věc pro diváky. Házenkářské prostředí je naopak takové, že okamžitě všechny žene dál."
