Lébl si myslí, že je čas na medaili

Praha - Upřímnost. Právě tahle ctnost vždycky zdobila volejbalistu Martina Lébla. Když v pondělí na samé střeše Prahy, v devátém patře hotelu na vltavském nábřeží, přebíral pohár pro nejlepšího českého volejbalistu minulého roku, prozradil bez rozpaků: "Tahle cena je pro mě víc než postup na mistrovství světa. Ten se od nás přece čekal."

Kampak na Lébla s diplomacií!

Kde jiný volí opatrné výrazy, on řekne všechno naplno. Takový už je obr s barevnými plastovými brýlemi na nose.

Jako když mluví o tom, proč je pro národní tým lepší francouzský trenér Laurent Tillie než čeští odborníci. "Má k hráčům úplně jiný přístup," vysvětluje. "Tillie připravuje mužstvo moderním stylem. Ne jako trenéři v české lize. V ní se používá postup, který je už deset patnáct let překonaný. Je to teď v nároďáku lepší než předtím."

Předtím?

To reprezentaci vedl Pavel Řeřábek. A podle Lébla byl na hráče často až moc shovívavý.
"Pavel nikdy netrénoval v cizině. Nám, kteří hrajeme venku, bude teď asi těžko nějaký český trenér říkat, jak správně trénovat."

Smělá slova. Ale 25letý Lébl si je může dovolit. Vždyť kdo jiný by měl být vyhlášen loňským volejbalovým králem, když ne tenhle rebel? Patří mezi trojku nejlepších blokařů v prestižní italské lize, s Perugií v ní vybojoval druhé místo. V létě s klubem podepsal novou tříletou smlouvu.

Martin Lébl

Narozen: 12. dubna 1980
Povolání: volejbalista, blokař
Výška: 201 cm
Váha: 108 kg
Klub: Perugia (Itálie)
Nejlepší český volejbalista posledních čtyř let. Je skvěle hodnocen také v italské lize, v níž byl jednu dobu nejlepším  blokařem. S Perugií loni skončil na 2. místě. Nejlépe smečující hráč Světové ligy 2003, v níž národnímu týmu výrazně pomohl ke skvělému 4. místu.

"Jsem spokojenej, v Perugii se mi líbí. Ale taky vím, že tlak teď na nás bude ohromný. Prezident klubu chce vyhrát úplně všechno."

Národnímu týmu pomohl skvělým výkonem k postupu na mistrovství světa. Češi tam nebudou chybět potřetí za sebou. Právě proto Lébl nemluví o žádné euforii. "Jo to kdybychom nepostoupili, to by se na nás všichni sesypali," baví se hořce.

Zná to z minulosti. I z té nedávné. Čeští volejbalisté nepostoupili na olympiádu, propadli v Evropské lize. Ale tohle je pryč. Do dalších velkých akcí, třeba hned do zářijového mistrovství Evropy v Srbsku a Černé hoře, má Lébl odvážné plány.
 
"Rád bych konečně přivezl nějakou medaili," tvrdí. "Už je čas, nejsme žádní vyjukaní nováčkové. V nároďáku hraju sedmý rok a za mnou jsou jen čtvrtá místa. Chci víc."

Tým se v základní skupině utká se Španělskem, Francií, Řeckem, Nizozemím a domácím výběrem. Dál jdou dva. "Když postoupíme, tak je všechno otevřený. Může se to povést," tvrdí Lébl.

Vzpomíná, jak po postupu na mistrovství světa tým i s trenérem Tilliem slavil při opékání selátka. Bylo by pěkné to zopakovat. S medailí na krku. Pak by to sele chutnalo ještě víc.