I když... "Teď máme nejlepší světla, co jsem kdy na autě měl. Nežerou tolik energie a svítí víc než dřív," popisuje Jan Charouz, který tu letos jede slavnou čtyřiadvacetihodinovku posedmé. Takže i on řekne: "Světla jsou taková, jako kdybychom jeli ve dne. Ale na psychiku je to náročné."
Ano, jízda za tmy je v Le Mans vskutku výjimečná. Závod už má za sebou deset dvanáct hodin, nejrychlejší jezdci se dál musí v plné rychlosti vyhýbat na trati těm pomalejším, a tak už je z dálky problikávají jak netrpěliví jedinci na D1.
Jedou víceméně po paměti, občas zahlédnou, jak z blízkých kempů bouchají ohňostroje a hoři ohně. Každý z nich už má přitom pár hodin v kokpitu za sebou, únava se začíná zvyšovat. Nemůže přijít mikrospánek? "To ne. V tom autě je hluk, děsné otřesy," řekl před nedávnem Tomáš Enge, rovněž několikanásobný účastník. "Spíš ztratíte koncentraci."
Třeba když o půl třetí v noci vyjedete na trať safety car a krouží na ní hodinu, tak jak se dělo letos jen pár minut po startu. A přestože se jízda ve tmě zdá náročnější, jezdci ji vyhledávají.
"V noci zajíždíte rychlejší časy. Přes den totiž bývá teplo, motor jede méně. Nejlepší doba je mezi pátou a půl sedmou ráno, když začíná svítat. My jezdci tomu říkáme happy hour (šťastná hodinka) a každý z nás chce být tou dobou v autě. Zajedete nejrychlejší kolo, aniž byste musel jít na krev," prozradil Enge.
Část noci pak piloti prospí. Obvykle v autě vydrží na jeden zátah dvě hodiny, pak střídají a následuje zhruba čtyřhodinová pauza. Během ní přijde sprcha, pár soust, masáž a chvíle klidu v obytném voze. U hlavy pak mají vysílačku, kdyby nějaký jejich kolega měl na trati trable a potřeboval střídat dřív, tak aby byli připraveni. Občas ale přijde i smutná zpráva.
"Jednou přišla manažerka a říká mi: Už nejedeme. Jak nejedeme? A ona jen poví: Motor. V tu ránu bylo po závodě," zavzpomínal Enge.
Důležitým prvkem během závodu je doplňování tekutin. V kokpitu mají piloti lahev s trubičkou, takže mohou pít za jízdy.
"Zpravidla se používá minerální. Po opuštění vozu si může vybrat buď perlivou, která pomáhá v regeneraci svalů, nebo nejrůznější regenerační produkty o různé energetické hodnotě a s obsahem oligo-prvků i anorganických solí," popisuje Vincent Klingelschmitt, lékař stáje Toyota. "Hydratace pilotů je závislá na venkovní teplotě. Je-li velké horko, pilot může vypít i 1,5 litru na jednu štaci."
A nemůže se stát, že by to nějaký jezdec přehnal a potřeboval na záchod? "To se může stát. Člověk tady pořád pije, dostává do sebe iontové nápoje a tělo se zavodňuje. Adrenalinem se pak všechno zrychluje. Těsně před startem jsou všude fronty na záchody. A nestojí tam jen jezdci. Takže se to může stát i v tom autě," přiznal Enge.
