Jediný bod zůstal od bronzu v letošním ročníku FIS Marathon Cupu karlovarský laufař Petr Novák. Poslední ze závodů seriálu - nedělní Engadin Skimarathon ve Švýcarsku sice zvládl skvěle a po dvaačtyřiceti kilometrech bruslení přispěchal na osmém místě, jenže Benoita Chauveta si jako hlavního soka v souboji o medaili přivezl na zádech. Výsledek? Ital Sergio Bonaldi sice skončil až šestadvacátý, celkové vítězství v seriálu měl ale jisté už předtím, Francouz Chauvet se díky devátému místu dostal o sedm bodů před Nora Anderse Auklanda, který ve Švýcarsku nestartoval a propadl se tak na třetí místo. O jediný bod před čtvrtého Čecha Nováka. Za ním už zeje propast dvaačtyřiceti bodů.
FIS Marathon CupPetr Novák skončil v letošním ročníku FIS Marathon Cupu na čtvrtém místě, když na medailové pozice mu scházelo jen pár bodů. "Je to moje životní sezona," říká karlovarský lyžař. |
"Jak jsem byl blízko? Strašně," uleví si také při čerstvé vzpomínce na poslední závod FIS Marathon Cupu. O kýžené jedno místo se podle něj ještě dalo posunout, jenže Švýcar Tambornino si Novákův atak dokázal pohlídat, aby nakonec sám skončil šestý. "Měl jsem na něj, mohl jsem ho udělat, ale nenechal mě kolem sebe projet. V pořádku, hlídal si stopu a vyšla mu taktika. Už při vjezdu na stadion se špatně předjíždí, už je málo času a já to věděl."
Mrzí to?
Trochu ano, to je jasné. Chybělo strašně málo. Bod na třetí místo, dalších sedm na druhé místo. Musím ale dodat, že s osmým místem na Engadinu jsem snad ani nepočítal a jsem s ním spokojený.
Už před závodem jste upozorňoval na velkou konkurenci.
Taková jména jsou už teď vlastně na každém závodě... Engadin je ale specifický tím, že je na konci sezony a není to až zas tak dlouhý závod jako ty ostatní, takže tam přijede spousta dobrých lyžařů, kteří jsou proti nám relativně odpočatí. Jasně, kdo jel na mistrovství světa padesátku, přijel taky unavený, my ale takové štreky jezdíme každý víkend, takže na konci sezony toho máme až nad hlavu.
Třeba takový Ital Cristian Zorzi byl na mistrovství světa a na Engadinu dojel druhý...
...přijel odpočinutý a bylo to na něm vidět. Jel perfektně. Já byl ze začátku hodně unavený, v prvním balíku jsem se držel zuby nehty. Bojoval jsem a ke konci už chytal slinu, to už se mi jelo vyloženě dobře.
Při kvapíku na posledních čtyřech kilometrech to je důležité.
Jenže jsem se prokousával v balíku dost odzadu, sice to postupně šlo, ale na víc než osmé místo jsem v tu chvíli stejně neměl. Na trati jsem nechal všechno, na konci jsem už pletl nohama.
Takže setřást Chauveta už asi nešlo.
V kontaktu nás tam bylo asi třicet, v pěti vteřinách přijelo do cíle sedmnáct lidí. Bylo to tak našlapané, že body utíkaly strašně rychle.
To se pole jinak netrhalo?
Tak v půlce závodu ujelo v prvním balíku jedenadvacet lidí, jenže se jelo proti větru, nikomu se moc nechtělo jet a tak nás zezadu postupně dojelo asi patnáct dalších. Skupina se postupně zvětšovala, nabalovali další závodníci.
Jedním z nich byl i pozdější vítěz Francouz Pierre Guedon.
I podle toho je vidět, že Engadin se rozhoduje až v samém konci.
Nějakou taktiku jste ale před cílem mít musel.
Jediné, co jsem věděl, že pokud chci být v celkovém pořadí na bedně, musím být na Engadinu do sedmého místa (Předtím druhý Anders Aukland ve Švýcarsku nestartoval a tak se potřebné body daly spočítat, pozn. red.), jestli ale budu druhý, když předstihnu na body i Chauveta, to už by byl pro mě bonus. Na to se nedalo spolehnout. Jel jsem tak, abych podal co nejlepší výsledek a nehleděl na to, kde jede nějaký Chauvet.
Stejně. Jeli jste proti sobě, byl tenhle souboj na trati vidět?
Máme spolu dobrý vztah, respektujeme se. Během závodu se pouštíme, nemáme s tím ani jeden problém. Je to trochu něco jiného než s Italama, kteří ostatním skáčí po lyžích a po holích (smích). Samozřejmě, na konci už jede každý za své. Hlava, nehlava. Během závodu si ale spíš pomáháme, než že bychom si překáželi.
Celkově jste skončil sice hůř než Francouz, přesto se čtvrtým místem musíte být spokojený.
Kdyby mi to někdo před sezonou řekl, jásal bych. Je to určitě moje nejlepší sezona, kterou jsem v životě měl.
A to jste mohl být ještě výš.
O to jsem ale přišel už na začátku sezony, kdy mě srazili na Dolomitenlaufu a pak na La Sgambedě, kde mi těsně před cílem zlomili hůl. Smůla.
Co bude dál? Lyžařská sezona ještě nekončí...
Teď nejblíž o víkendu jsem se rozhodl pro Rusko (Demino Ski Marathon v Rybinsku, poslední ze závodů série Worldloppet na 50 kilometrů volnou technikou se jede souběžně se slavnějším norským Birkebeinerrem - šedesátkou klasicky, na které bude startovat jako ve svém druhém laufu sezony Lukáš Bauer, pozn. red.), nikdy jsem tam nebyl a slyšel jsem, že to je hezký závod.
To je norským Birkebeinerrennet taky, ne?
Ten už jsem jel několikrát předtím a na zabezpečení kolem závodu je strašně náročný. Start a cíl je na úplně jiném místě, musíte tam mít doprovodné auto, takže závod vyjde na pětadvacet, třicet tisíc korun a konkurence tam je samozřejmě obrovská. Kdybych tam jel dobře, budu atakovat dvacítku. Na to jsem ale už dost unavený a s batohem na zádech se mi už letos fakt jezdit nechce (smích).
Ani v Rusku to nebude jednoduché a zadarmo.
Nebude to ale pro mě tak náročné na servis. Pojedu sám a závod si užiju.
Jaká bude konkurence?
Velká. I když nastoupí béčko nebo céčko, pořád jsou to závodníci schopní bodovat ve Světovém poháru. Kvůli konkurenci tam ale nejedu, chci se podívat na něco nového, vyrážím na zkušenou.
Uzavřete pak sezonu s ostatními na mistrovství republiky? Zkusíte padesátku?
Ještě nevím, už melu z posledního. Uvidím co Rusko, jestli mě dodělá nebo budu schopný závodit i další víkend. Nechám to otevřené. Taky podle toho, jestli bude chtít Slovan, abych za něj jel štafetu. Kvůli ní bych na mistrovství asi jel, ale to neznamená, že pojedu i padesátku. Sezonu každopádně zakončím až ten další víkend ve Špinderově Mlýně na Red Bull Nordix. Pak uklidím lyže a pojedu na dovolenou. Někam do tepla.
