Vždycky platila za jednu z nejtalentovanějších lyžařek své generace. Taky mezi nejlepší lyžařky, které nikdy nic velkého nevyhrály.
Už to neplatí.
Po dlouhém, předlouhém čekání se Lara Gutová-Behramiová dočkala svého prvního velkého zlata.
„Myslela jsem si, že mi prostě nebylo souzeno vyhrát velkou zlatou medaili. Ale pořád jsem si říkala, že dokud lyžuju, ta šance existuje. Dneska ráno jsem si řekla, že prostě musím lyžovat tak, jak to umím a uvidíme, na co to bude stačit,“ líčila poté, co v Cortině triumfovala ve svém oblíbeném super-G.
Do závodu vstupovala v pozici jasné favoritky.
Vždyť poslední čtyři závody superobřího slalomu ve Světovém poháru, to byla její One woman show.
Kralovala postupně ve Svatém Antonu, v Crans Montaně a pak taky dvakrát v Ga-Pa.
I tak ale přetrvávaly pochybnosti, jestli dokáže svou dominanci potvrdit i na vrcholu sezony. Vždyť už tolikrát zklamala.
Lara Gutová-Behramiová v superobřím slalomu na mistrovství světa v Cortině d'Ampezzo.
Tentokrát ale byla koncentrovaná, velmi rychlá, bezchybná a dominantní.
„Bylo to poprvé, co jsem věděla, že se můj život nezmění, pokud vyhraji nebo ne. Nelyžovala jsem, abych získala zlatou medaili. Lyžovala jsem, abych ukázala, co dovedu. To byl velký rozdíl oproti předcházejícím šampionátům,“ usmívala se.
Výhra je pro ni o to sladší, že ji na pódium doprovodila krajanka Corinne Suterová, která brala stříbro. Po 34 letech tak Švýcarky znovu na světovém šampionátu slavily double.
V roce 1987 se totéž povedlo Marii Walliserové s Michelou Figiniovou.
„Je to úžasné. Trénujeme spolu, známe se i mimo svah, takže o to krásnější ten pocit je. Navíc na tréninku jedna tu druhou motivujeme a díky tomu jsme rychlejší,“ culila se Suterová.
Nejmladší vítězka historie
Gutová se narodila v Sorengu na jihu Švýcarska v regionu Lugano. Otec Pauli je bývalý švýcarský lyžař, maminka Gabriella italská fyzioterapeutka.
I proto malá Lara vyrůstala v bilingvní rodině.
Rychle se naučila italsky i německy, později přidala francouzštinu s angličtinou. Všemi těmito jazyky mluví plynule a často tak v rozhovorech udivuje, jak umí z jednoho jazyka přejít do druhého.
A mimochodem, ovládá také španělštinu.
„Čím to je? Holt ráda mluvím,“ směje se.
Na lyžích poprvé stála v roce a půl. Od tety totiž k prvním narozeninám dostala lyže, se kterými pak v létě cupitala po zahradě.
Mládí ale jinak spolu s mladším bráchou Ianem trávili na cestách.
„Naši nás brali neustále na nějakou dovolenou. Vlastně jsme vyrostli v cizích městech a na plážích. Proto mám pláže a horko ráda, i když pořád hledám zimu,“ říká. „A taky s námi neustále něco hráli. Díky nim jsem se stala sportovkyní toužící po výhrách.“
Už v patnácti jela první závody FIS. V šestnácti se stala juniorskou vicemistryní ve sjezdu, taky švýcarskou šampionkou v super-G. Druhou nejmladší v historii. O rok si stříbro na juniorském světovém šampionátu zopakovala.
Už tady začala marně nahánět své první zlato.
Tehdy také debutovala ve Světovém poháru v obřím slalomu.
„Ale udělala jsem strašně moc chyb, takže jsem ani nepostoupila do druhého kola. Ale jinak to byla dobrá škola. Najednou jsem se musela naučit starat se sama o sebe,“ vzpomíná.
Šlo jí to náramně.
Její první sjezd ve Světovém poháru? Nezapomenutelný. Ve Svatém Mořici si po zádech doklouzala pro třetí místo, když v závěru chybovala a ztratila kontrolu nad lyžemi. Od výhry ji dělilo 35 setin…
Podívejte se na krkolomný závěr sjezdu Lary Gutové ve Svatém Mořici v roce 2008:
O rok později už v Mořici vyhrála super-G, svůj první závod ve Světovém poháru, čímž se stala nejmladší vítězkou v této disciplíně v historii. Na světovém šampionátu ve Val d´Isere následně brala dvě stříbra ze sjezdu a z kombinace.
To jí bylo stále pouhých 17…
„Ten vstup mezi nejlepší byl až neskutečný. Tehdy mi všechno šlo, dařilo se mi, ani nevím jak. Myslela jsem si, že mi patří svět. Ale jen na chvíli,“ líčila.
Zranění a návraty
V další sezoně totiž vůbec nezávodila.
Její hvězdný vstup utnul pád při tréninku, kdy si vykloubila kyčel. Transportovali ji do nemocnice, kde jí kyčel nahodili zpět, ale rehabilitace nešla tak rychle, jak se předpokládalo.
Přišla o olympiádu ve Vancouveru, nakonec i o celou sezonu.
„Hrůza. Tehdy jsem si vážně připadala jako From hero to zero. Těšila jsem se na první olympiádu a najednou nemohla nic,“ vzpomínala.
I po návratu chvíli trvalo, než se vrátila na pódium. V roce 2013 se stala vicemistryní světa v super-G, ale až další olympijská sezona jí vyšla náramně. Získala malý křišťálový glóbus, brala i bronz v Soči ve sjezdu, kde dojela o pouhou desetinu za Tinou Mazeovou a Dominique Gisinovou, které obě slavily zlato.
Rok na to přidala další bronz ze světového šampionátu ve sjezdu, v sezoně 2015/2016 vyhrála dokonce celkově Světový pohár a o rok později přišel další světový bronz ze super-G doma ve Svatém Mořici.
Během následné kombinace si ale poranila koleno, což jí ukončilo sezonu. Sedm měsíců trvalo, než se znovu postavila na lyže.
„Byl to jeden z nejneuvěřitelnějších zážitků mého života, opravdu. Cítila jsem se šťastná a znovu živá,“ usmívala se.
I proto jí ale tolik nevyšla olympiáda v Pchjongčchangu, kde dojela nejlépe čtvrtá v super-G, jedinou setinu za bronzem… Na další výhru ale čekala více než tři roky.
Tehdy také často měnila vybavení. Od Atomiku přešla k Rossignolu, pak zase k Head.
„I tyhle změny mi v životě pomohly. A taky sebevědomí, které jsem postupně získala, to hrálo největší roli.“
Měla totiž problém srovnat se s tlakem okolí, kterému čelila. Nikdy po pozornosti netoužila, neměla ji ráda.
„Vždycky mi vadí, když na mě sahá někdo jiný. Nejsme známí, aby na mě všichni fanoušci sahali. Na téhle době je fajn, že se k vám nikdo nepřibližuje, ani supermarketu vám nikdo nedýchá na krk. Je potřeba najít nějakou rozumnou míru,“ říká.
Provdala se za fotbalistu Valona Behramiho, zahrála si ve filmu Everybody Sometimes Falls, který získal hlavní cenu na Kitzbühelském festivalu.
A letos se také vrátila na lyžařské výsluní. V super-G byla před šampionátem neporazitelná.
„Má nejlepší volbu stopy a techniku, je na tom velmi dobře. Přes každý horizont přejede úplně přesně. Úročí zkušenosti, které nasbírala, super-G jela asi nejvíc ze všech. Nedělá chyby, nebo jen minimálně,“ říká i kouč Ester Ledecké Tomáš Bank.
Ve čtvrtek v Cortině žádnou chybu neudělala.
A první velké zlato bylo na cestě.
